K definitivnímu osídlení Třeboňska došlo na přelomu 13.a 14. století. Půda byla tehdy majetkem feudálů a poddané obyvatelstvo, živící se výhradně zemědělstvím, z ní muselo platit peněžní i naturální dávky, případně ji splácet robotou na panských pozemcích. Nejstarší písemná zmínka o obci Kojákovice pochází z roku 1371. V té době byly výnosy z obce darovány Třeboňskému klášteru. Poddaní odváděli z každého lánu: 1 džber žita, jeden ovsa, podymného po 6 denárech vídeňských a z každého stavení po jednom sýrci.“ V nejstarších dobách je zde zmiňován rytíř Petr z Kojákovic. Dne 6. května 1511 udělil pan Petr z Rožmberka občanům právo „od úmrti“ – dědičné právo užívání pozemků. Jména prvních držitelů statků se užívají až do dneška a jsou známa jako jména „po chalupě“.

Velké změny pro venkovské obyvatele nastaly r. 1848. Po zrušení poddanství nastal tzv. Výkup, kterým se poddaní museli ze svých povinností vykoupit peněžitými obnosy. Tím si vlastně vykoupili své grunty, na nichž byli až do té doby pouze dědičnými nájemci. Rok 1848 ale znamenal hlavně získání osobní svobody, kterou mnozí využili k vystěhování se do Ameriky, která v té době nabízela zemědělskou půdu a nové pracovní příležitosti. Této možnosti využívali nejen mladí lidé, ale často i celé početné rodiny. Často se stávalo, že jeden člen rodiny odjel a později ho následovali jeho příbuzní.