První zprávy o vývěru minerální vody v Jeseníku nad Odrou se objevují kolem roku 1830. Vývěr minerální vody se nacházel mezi selskými usedlostmi č.8 a č.160 v Krátké čtvrti. Kyselka vyvěrala volně napovrch a tvořila studánky, které lidé dle potřeby zpevňovali kameny. Později, kolem roku 1880, byla již kyselka zachycena i do studní vystrojených skružemi. V té době byla používána k běžné potřebě jako běžná pitná voda. Její odlišnosti nebylo věnováno mnoho pozornosti – zvykli si na ni lidé i zvířata. Větší pozornost začala být pramenům věnována až od roku 1895. V roce 1896 průmyslník Artur Krizický od sedláků odkoupil kus pozemku i s pramenem kyselky. Pramen zachytil do studny. Jelikož se tato studna nacházela pod lipou, nazval jej „Lipový“. Lípa stínila pramen až do r. 1946, kdy byla zasažena bleskem a musela být pokácena. Pan Krizicky začal brzy po dostavění studny s výrobou limonád, které ochucoval citrony a cukrem. Bez pochyb mu patří v Čechách prvenství v ochucování minerální vody. Není známo, zda jeho výrobek byl na trhu deklarován i jako ochucená minerální voda, nebo výlučně coby „citrónová limonáda výtečné chuti“. Pan Artur Krizicky však mnoho podnikatelského štěstí neměl a brzy zbankrotoval. Příčina jeho bankrotu, i když je obestřen šerem dávných věků; je až příliš současná: „..jeho spolupracovníci kradli citrony a cukr tak houževnatě, že se bankrotu nedalo zabránit..:.“­.V konkurzním řízení vykoupil dřívější majitel sedlák Josef Trompiš pozemek i s pramenem zpět a v r. 1898 jej prodal Adamovi Kobierskému. V r. 1900 byla poprvé provedena odborná analýza jesenické minerální vody. V posudku stojí, že „…léčivá voda první třídy, použitelná k léčbě srdce, ledvin, močových cest a žaludku…“ Zajímavostí je, že v kyslelce byl dosycováním zvyšován obsah CO2 a to pomocí dosycovacích studniček jímajících plyn unikající mimo vlastní studnu. Tyto studničky byly kryté měděným jímacím zvonem a CO2 pomocí trubičky vháněn do hlavní studny.

Obecní pramen