Zachovalý vodní mlýn se nachází nad soutokem ř. Odry a Bartošovického potoka při Dolním rybníce. Přesné datum výstavby není známo, ale soustavy vodních děl v podobě rybníků, přehrazování potoků, výkopy náhonů a kanálů a výstavba mlýnů byly v Poodří budovány již od konce 15. stol. O rybnících se zmiňuje zápis z r. 1492 a jejich zakladatelem by mohl být Jan z Ochab, který vlastnil v letech 1467–1492 Bartošovice i Hukovice. Rozloha a počet rybníků se během let měnily a byla i delší období, kdy nebyly využívány. O tom svědčí i mapy, které je zachycují jako louky nebo pole. Zmínka o mlýnu je datována r. 1817. Říká se mu Oderský (podle založení na ř. Odře) nebo také Bönischův – v r. 1828 koupil mlýn Ignác Bönisch od majitelů panství Meinertů (od hraběnky Josefíny Pachtové). V letech 1884 – 89 byl mlýn výrazně přestavěn do podoby patrové mohutné budovy se sedlovou střechou. K mlýnu přiléhala patrová obytná budova.

Mlýn byl poháněn velkým dřevěným mlýnským kolem, na který byla hnána voda náhonem z řeky Odry. Za tímto účelem byl asi 200 m nad mlýnem vystavěn střechovitý dřevěný jez. V zimě 1929 mlýn vyhořel. Po následných rozsáhlých opravách byla levá polovina mlýna nadstavěna o další polopatro a staré dřevěné kolo bylo nahrazeno v r. 1933 Francisovou turbínou. Mlýnice včetně přilehlé místnosti pro turbíny a agregát se zachovala v autentickém a provozuschopném stavu dodnes. V roce 1990 byla mlýnice s turbínou upravena na malou vodní elektrárnu s generátorem o výkonu 28 kW. V dnešní době turbína nejede na plný výkon. Bývalé hospodářské zázemí je dnes již zbořeno. Zachovaná vodní díla: pevný jez starého střechovitého typu, mlýnský náhon se stavidly a odpadní strouha. Areál vodního mlýna s komplexem vodohospodářských staveb je v soukromém vlastnictví a nemovitou kulturní památkou.