Objekt bývalé pozdně barokní fary stojí v S sousedství kostela sv. Michala (postaven 1824–1826 v barokním slohu na místě původního dřevěného kostela; hlavní oltář a největší ze tří zvonů zasvěceny sv. Michaelovi). Patrový objekt s obdélníkovým půdorysem a s mansardovou střechou nechala v r. 1784 postavit hraběnka z Canalu, rozená Chotková. Stavba byla dokončena až v r. 1791 a předána církvi. Původnímu účelu objekt sloužil až do r. 1979, kdy byl olomouckým arcibiskupstvím prodán do soukromého vlastnictví. Budova bývalé fary je dobře udržovaná, avšak veřejnosti nepřístupná.

Obec Sedlnice (německy Sedlnitz) se rozkládá po obou březích říčky Sedničky. Vznikla spojením dvou původně samostatných vsí, písemně uváděných již r. 1267: Sedlnice Manské na pravém břehu a Sedlnice Dědičné na levém břehu. V obci se nacházelo či nachází několik historických budov, a to hospodářské dvory, mlýny větrné i vodní, pivovar, továrna na klobouky a továrna na sportovní nářadí (pamětnická informace vedle nádraží), nedaleko nádraží stála také cihelna a nynější obytný dům č. p. 75 kdysi fungoval jako mlékárna (postaven r. 1928). Hospodářský dvůr č. p. 188 (Sedlitzer Hof, také Oberhof) je samota jižně od jádra Dědičné Sedlnice. Tvoří jej čtyřkřídlý areál hospodářských budov, dnes zřejmě extenzivně využívaných. Vodní mlýn č. p. 224 stojí v J části Manské Sedlnice. U jeho Z průčelí jsou zbytky po osazení vodního kola, náhon byl zasypán. Jako armatura na SZ nároží slouží mlýnský kámen. Budova dnes není využívána. Bývalý Reineltův mlýn je dnes přestavěn na obytný dům. Dokladem historické funkce jsou mlýnské kameny v zahradě a mlýnský náhon. Větrných mlýnů zde stálo několik. V Dědičné Sedlnici na cestě od zámku do Libhoště, další u cesty do Bartošovic. Ve V části Manské Sedlnice za Bučkovým statkem u polní cesty do Skotnice stál Bučkův mlýn. Budova požární stanice nese dataci 1922, ruční berlová stříkačka je trvale zpřístupněna a vystavena u obecního úřadu.