Jde o romantickou stavbu z 1. pol. 19. st. a jedinou kopii knížecí hrobky z Výmaru. Hrobka byla postavena pro hraběnku Josefínu Pachtovou, která zemřela r. 1833 na zámku v Bartošovicích. V hrobce jsou také uloženy ostatky jejího životního druha, profesora Josefa Jiřího Meinerta (+1844) a jejich syna Huga Meinerta.

Při vstupu do hrobky se zachoval nápis „Die Leibe Höret Nimmer auf“ („Láska nikdy nepomine“), o kterém pověst praví: Josefína Canal de Malabail (*1771 na zámku v Bartošovicích) po rodičích zdědila bartošovické panství, Sedlnici Dědičnou a Slatinu. Provdala se za hraběte Pachtu z Rájova, kterým se narodil syn Karel. Po krátkém manželství Josefína manžela opustila a výchovy se ujal profesor Josef Jiří Meinert. Ten podlehl Josefíninu půvabu a Josefína jeho lásku opětovala. Její počínání v tehdejší době bylo přijímáno s nevolí a byli nuceni odcestovat na nějaký čas do Berlína, kde se jim narodila dcera Fany a syn Hugo.

Profesor Meinert získal na staroměstském gymnáziu uznání a také popularitu svou literární a publicistickou činností. Později se stal uznávaným v oboru etiky, estetiky, dějin umění a filozofie. Zajímal se o historická témata, studium středověkých listin a církevních dějin na Moravě, numismatiku, etnografii a folklór. V roce 1813 se pár přestěhoval na zámek v Bartošovicích. Při pobytu zde Josefa zaujalo lidové nářečí a zvyky zdejšího lidu. Začal sbírat a zapisovat lidové písně v původním, tehdejším kravařsko-německém, nářečí. Po smrti své životní družky Josefíny nechal Josef postavit hrobku a na jaře příštího roku vysadit u zámku před oknem své pracovny strom dovezený z Anglie – platan javorolistý. Dnes se řadí mezi nejmohutnější a nejstarší evidovaný platan v ČR (obvod kmene 780 cm, výška 36 m). R. 2001 byl přejmenován na Josefínin.