Studánky a prameny byly vždycky nenahraditelným zdrojem čisté a průzračné vody pro člověka. Studánka je pramenem, který je podchycený od skruže. Je to přirozeně soustředěný vývěr podzemní vody na zemský povrch, který pro svůj vznik musí mít optimální hydraulické a hydrogeologické podmínky. Působení boční eroze řeky Odry dalo za vznik morfologicky členité pravobřežní terase, nacházející se ve štěrkové akumulaci řeky Jičínky a Bartošovického potoka. Z geologického řezu je vidět, že prameny vyvěrají z paty terasového svahu, kde je rozhraní nepropustného předčtrtohorního podloží s propustnějšími čtvrtohorními štěrky hlavní terasy či ledovcovo-jezerních písků.

V minulosti bylo evidováno několik pramenů, jejichž vydatnost se pohybovala v desetinách litrů za vteřinu. Studánky proto byly podchyceny do skruží, nebo byly vyskládané kamenem. Některé z nich byly opatřené stříškou, trubkou či dřevěným korýtkem. Pramen není běžný, proto se o něj musí pečovat, aby nedošlo k jeho zahlinění, zapadání tlejícím listím, sesuvu půdy či jinému ovlivnění. Jinak by došlo k rozptýlení vody do prostředí až k postupnému zániku pramene. Zejména vlivem intenzivní zemědělské činnosti docházelo ke snížení počtu i vydatnosti pramenů. Lidské hospodaření se projevuje na jakosti vody (kontaminace hnojivy, kejdou, odpadními vodami či kyselými srážkami). Prameny vytvářejí výrazný biotop, jsou zdrojem vody pro četné mokřady i povrchové vodoteče.

Každé jaro se uskutečňuje jejich „otevírání“ za účasti žáku z místní školy, které je spojeno s čistěním, úpravou odtoku a také se zde měří pH vody, tvrdost, obsah dusičnanů a dusitanů. V létě a na podzim je další čistění, které je spojeno se „zavíráním“ studánek.