Nový zámek v Městě Albrechticích v klasicistním slohu postavili roku 1837 opavští podnikatelé Vincenc Tlach a Vincenc Keil. V současnosti je veřejnosti nepřístupný, jsou v něm byty v soukromém vlastnictví. Vedle zámku se rozkládá krajinářský park.

Zámek

Zámek a skleník

Současně se zámkem postavili Tlach s Keilem válcovnu plechu. Výroba plechu byla ještě před koncem 19. století přesunuta do Bohumína, kde se stala základem pozdějšího podniku Železárny a drátovny Bohumín. V objektech válcovny byly později dílny státního statku. Hrobka rodiny Keil von Eichenthurn se nachází nedaleko při trase této stezky. Bohužel hrobka byla po válce ostudným způsobem vyrabována a dnes z ní zůstalo jen obvodové zdivo.

Hrobka

Dnes již neexistující starý zámek stál na místě původní vodní tvrze, která využívala k obraně bažinatého terénu v ohbí Zlaté Opavice.

Místo, kde stával starý zámek

Odkaz na mapu s vyznačením pravděpodobného místa, kde stál starý zámek a před ním vodní tvrz

Nejstarší historie Města Albrechtic.

Podle pověsti zde založil osadu již kníže Oldřich (vládl 1012–1034, připojil k Čechám Moravu). Oldřichův syn Břetislav dal zbudovat na kopci jižně od Albrechtic pevný hrad Lugisland. Osada a celé okolí bylo zle vypleněno hordami Tatarů při jejich tažení Evropou roku 1241. K novému osídlení došlo v době tzv. vnější kolonizace mezi lety 1250 až 1260, zahájené Přemyslem Otakarem II. za vydatné pomoci olomouckého biskupa Bruna. Název „Oldřichov“ se změnil na „Olbersdorf“.

Město Albrechtice – historická fotografie náměstí

Klášter 1924

Ale opusťme pověsti a vraťme se k písemným nebo archeologickým dokladům. Nejstarší doložené osídlení je slovanské hradiště, které existovalo mezi 7.–9. stoletím na kopci asi 4,5 km SV od Albrechtic (hradiště Víno). Prvním známým dokumentem potvrzujícím existenci Albrechtic (Albirchtisdorf) je listina z r. 1377 o dělení opavského knížectví mezi syny významného Přemyslovce Mikuláše II. Opavského. V té době ale již prokazatelně existovaly i výše položené Hynčice a Holčovice. Dokonce Heřmanovice, položené v samém závěru údolí Zlaté Opavice, jsou zmiňovány již roku 1339 jako hornické městečko (Hermanstat). Pravděpodobně současně se vznikem osad podél Zlaté Opavice vznikl na kopci na jih od Albrechtic hrad Lugisland. Ten však byl již roku 1474 dobyt a zbořen vojskem uherského krále Matyáše Korvína a již nikdy nebyl obnoven. Dnes jsou z něj jen nepatrné zbytky zdiva, studny a hradního příkopu. Městská privilegia udělil Albrechticím český král Vladislav II. roku 1492. Městský znak je poprvé doložen na pečeti s letopočtem 1585. Název Město Albrechtice (Olbersdorf Stadt) vznikl r. 1854, kdy došlo k rozdělení na Město a Ves Albrechtice. Toto dělení se udrželo až do r. 1955, kdy Ves Albrechtice zanikla sloučením s Městem Albrechtice.

KLášter a nemocnice

František Gel

František Gel, vlastním jménem František Feigel, (18. září 1901 Město Albrechtice u Krnova – 17. října 1972 Praha) byl český novinář, rozhlasový zpravodaj, spisovatel literatury faktu a překladatel z angličtiny, němčiny a latiny. František Gel byl jedním z nejlepších českých novinářů a rozhlasových redaktorů v historii. Po druhé sv. válce např. zprostředkoval zhruba 800 rozhlasových relací z Norimberského procesu. Z jeho překladů jmenujme: Arthur Conan Doyle: Pes baskervillský (1958), Mark Twain: Dobrodružství Toma Sawyera (1955), Dobrodružství Huckleberryho Finna (1955). Je autorem několika knih z oblasti literatury faktu, např. Přemožitel neviditelných dravců (1959, život Louise Pasteura). Narodil se v domě č.p. 21 na náměstí v Městě Albrechticích. Dnes zde jeho působení připomíná pamětní deska.

František Gel

Lesy v okolí M. Albrechtic

O čem vypovídají místní názvy? V Okolí Albrechtic jsou názvy kopců nejčastěji odvozeny od dubu. Může to svědčit o tom, že dub byl jednou z nejčastějších dřevin zdejších lesů v minulosti? Pravděpodobně ano. Určitě však měl dub pro dřívější obyvatele nížin a podhůří mnohem větší význam než dnes. Byly to doby, kdy se topilo skoro pouze dřívím. Dub se totiž vyznačuje výbornou pařezovou výmladností a rychlým růstem výmladků, takže se mohl jako palivo sklízet mnohem častěji než jsme zvyklí u dnešních lesů. Dubiny také poskytovaly potravu domácím zvířatům v podobě plodů – žaludů. Takovým lesům se v lesnické hantýrce říká „pařeziny“. Dnes existují jen malé zbytky takových lesů, v okolí například na Osoblažsku.

Dubová pařezina

„Botanické“ místní názvy v okolí Města Albrechtic

Dubí (558 m n.m., německy Eichberg, Eiche – dub) u Města Albrechtic – kolem tohoto kopce vede stezka, po které právě jdete Dubový (533) SZ od Hošťálkov Tříslový (566) Z od Ježníku u Krnova (tříslo se vyrábělo i z dubové kůry) Bednářský vrch (588) JZ od Ježníku (také bednáři používali dub zejména na sudy) Dubový vrch (528) S od Brantic Vinice (468) S od Zátoru (vinná réva se prokazatelně pěstovala například na Jindřichovsku) vrch U Dubu (556) V od Krasova Kopřivná (638) JV od Krasova Jivina (683) S od Hynčic (vrba jíva) Jedlová (874) J od Heřmanovic potok Tisová (pravostranný přítok Zlaté Opavice v Holčovicích) Dubový kopec (456) J od Krnova Dubnice (obec jižně od Krnova) Dubina (504) V od Zátoru

Napište : nospam
Další obrázek
 

Komentáře na Facebooku

Zobrazit na velké mapě

Zastavení na stezce

Kódy

GPS pozice

N 50° 10.4419’, E 17° 33.3396’
[MAPY.CZ] [GPX]

Kontakty

Actaea
Kateřina Kočí
Tel.:777044758
e-mail:actaea.karlovice@gmail.com
http://www.actaea.cz