Stezky | doháje.cz

Proč a jak tato stezka vnikla? Správce zámeckého parku, Lesy České republiky, s.p., Lesní správa Město Albrechtice, pojaly již v 90. letech úmysl propojit areál parku s přilehlými lesy a využít přitom soustavu chodníků, které nechali zbudovat původní majitelé zámku. K realizaci však došlo až využitím iniciativy Turistického oddílu Tělovýchovné jednoty Město Albrechtice a účinné pomoci turistů, žáků a učitelů Základní školy Město Albrechtice. Přípravě informačních tabulí byli nápomocni někteří další občané Města Albrechtic, zejména paní Anna Tuhá, která nabídla historické pohlednice ze svého archivu, a pan Antonín Šiška, který poskytl mnoho informací o původních majitelích zámku, koordinoval práce při obnově stezky a nakonec se stal jejím neformálním „správcem“.

Stavba stezky 1

Stavba stezky 2

Kam dál v Městě Albrechticích? Zámek Linhartovy Asi 6 km po silnici ve směru do Krnova v místní části Linhartovy se pěkném parku nachází linhartovský zámek. Byl vybudován v druhé polovině 16. století přestavbou starší tvrze na renesanční sídlo. Za dobu své existence několikrát zchátral, aby byl v současnosti postupně rekonstruován. Zámek je v posledních letech hojně navštěvován zejména pro pravidelně se měnící expozice nejrůznějšího zaměření, ale také množství kulturních akcí.

Zámek Linhartovy

Rozhledna na Hraničním vrchu Město Albrechtice se stalo v prosinci roku 2006 majitelem ocelových příhradových věží postavených v roce 1980 za účelem bezdrátového přenosu telefonního signálu mezi Krnovem, Městem Albrechticemi a Osoblahou. Věže se od roku 1999 nevyužívaly a bylo rozhodnuto o jejich demolici. Po několika jednáních přistoupila Telefonica O2 na nabídku našeho města a odprodala věže za symbolickou cenu 1000,– Kč. Vzhledem k jejich umístění na hřebeni vyvýšeniny zvané Hraniční vrch 541m n. m., v blízkosti města, bylo rozhodnuto upravit je novými prvky ocelových konstrukcí na unikátní objekt rozhledny. Vznikla tak rozhledna originální koncepce se dvěma vyhlídkovými plošinami na dvou věžích propojených lávkou ve výšce 25 metrů. Možnost takové úpravy byla ověřena statickým posouzením technického stavu a zatížitelnosti ocelových věží. Projekt byl financován z Operačního programu příhraniční spolupráce ČR–PL 2007–2013, kde výše dotace činila 90 %. Podmínkou tohoto programu bylo vytvoření podobného projetu i na polské straně, tudíž hledání solidního partnera. Díky dlouholetým dobrým vztahům a přátelství se nakonec našli dokonce dva partneři – město Biała a Klášter Františkánů v Głogówku. Cílem unikátního projektu s názvem „Slezsko bez hranic – rozhledny a vyhlídková místa“ je rozšíření nabídky cestovního ruchu v česko-polské příhraniční oblasti.

Rozhledna na Hraničním vrchu

Poutní hora Jihozápadním směrem asi 2,5 km vzdušnou čarou od Města Albrechtic , bezprostředně nad Českou Vsí, najdeme dva nejvyšší albrechtické kopce, Karlovu horu (717 m n. m.) a o pár metrů nižší Poutní horu. Na Poutní hoře stával kostel, viditelný z širého kraje, ke kterému směřovaly časté církevní poutě. Trasu, kudy chodili lidé z Albrechtic, naznačuje kaplička v lese pod Poutní horou. Kapličku opravila Lesní správa Město Albrechtice v rámci Programu 2020 – zajištění cílů veřejného zájmu u LČR. Kostel byl vystavěn mezi lety 1733 – 1760 na místě kaple, která přestala dostačovat velkému množství věřících v době konání poutí. Stavba to byla impozantní, hlavní loď spolu s předsíní pod věží měla délku 42 m a výšku 15 m. Věhlas kostela netrval dlouho – již po 22 letech (roku 1782 císař Josef II. poutní kostely zrušil, a tato událost znamenala i konec kostela na Poutní hoře. Stal se z něj zdroj stavebního materiálu pro obyvatele blízkého okolí. Dnes je na místě bývalého kostela jen hromada kamení a Lesy České republiky, s.p., zde vystavěly jednoduché odpočívadlo s pěkným výhledem ke Krnovu a na kopce nad Albrechticemi.

Kaplička na cestě na Poutní horu

Zbytky hradu Lugisland Z Poutní hory je možné asi po 4 km JV směrem dojít ke zbytkům středověkého hrádku nad osadou Burkvíz, zvaného Lugisland. Založení hrádku je spojeno s kolonizací blízkého okolí. Podle archeologických nálezů je život na něm datován mezi druhou polovinu 13. a polovinu 14. století. Více o jeho historii zatím z běžné literatury není známo. Zajímavostí jsou hrázky kamení vymezující políčka prvních obyvatel kraje, nedaleko západně pod hradem, které jsou výrazné dodnes. Alespoň částečně je známa podoba hradu díky předválečnému archeologickému výzkumu, který odhalil hlavní hradní stavbu – obytnou věž – a dnes již takřka nezřetelné předhradí. Hrad patrně tvořil provizorní opevněné centrum zdejší kolonizace a neměl dlouhé existence.