Obecní lom v Tatobitech Na Slávce otevřel pohled na zajímavé horniny, které pochází ze závěru vulkanické činnosti Kozákova ignimbrity. Tento vulkanismus je mladší než melafyrový, neboť tyto horniny uzavírají v sobě xenolity (uzavřeniny) kozákovských melafyrů. Melafyr kozákovského hřbetu pronikl do staré linie diskontinuity, která byla během saxonského vrásnění oživena jako lužická porucha. Intruze přešla v efuzi. Svědčí o tom i sedm lávových proudů, odkrytých ve Votrubcově lomu na jižním svahu Kozákova. Ignimbrit je hornina vzniklá ukládáním kyselého pyroklastrického materiálu (sopečné vyvrženiny), částečně ještě roztaveného, takže po jeho uložení nastalo spečení a také zploštění jeho částic za vzniku pseudofluidální textury. Ignimbrity vznikají při explozivních erupcích peléského typu, jejich materiál je tedy ukládán ze žhavých sopečných mračen. Takový peléský výbuch je charakterizován výstupem velice viskózní lávy, vytlačované často z kráteru v podobě žhavé „jehly“ a za vzniku právě zmíněných žhavých popelových mračen, valících se po svahu sopky dolů. Později se v uloženém kyselém pyroklastickém materiálu vytvářejí pěkné vyrostlice skelně lesklého, mléčně zakaleného sanidinu a křemene. Křemen má na průřezu podobu krátkých sloupečků, zakončených na obou pólech pyramidálně. Sanidin má stejné chemické složení jako draselný živec ortoklas, krystaluje však při vyšších teplotách. Zachovává si však vnější, jednoklonný, tvar. Na puklinách ignimbritů vzácně pak vykrystalovaly i žluté, krychlové krystaly fluoritu. V severním okolí Tatobit se vytvořila tři větší tělesa. Další dvě tělesa ignimbritů jsou východně od Rovenska pod Troskami a velké těleso je u Hodkovic nad Mohelkou.

Tatobity ovšem prosluly také těžbou vápenců a výrobou vápna. Vápence se zde uložily během konce spodního permu jako součást prosečenského souvrství. V nich objevené paleontologické nálezy potvrzují permské stáří.