Těžba a zpracování železných rud v okolí Železného Brodu má počátky již ve 14. století. Dolování železné rudy na Vrátsku bylo nejstarší v oblasti. V 15. a 16. století bylo dolování a zpracování (hamrování) železné rudy na Železnobrodsku dosti významné. V polovině 16. století lze doložit existenci pěti hamrů v Železném Brodě a okolí. Rozmach přerušila Třicetiletá válka. Těžba a průzkum probíhala ještě v 19. a 20. století.

V západním důlním poli byla vyražena štola Alexander, dlouhá 225 m zvaná Na Havírně. Ve východním důlním poli u lesní cesty z Vrátu k poříčskému mostu byla vyražena štola Hermann, dlouhá 125 m. K této štole byla hloubena pomocná šachta, která však nebyla dokončena.

V letech 1940–1944 provozovala těžbu železné rudy na Vrátě firma Zbrojovka ing. František Janeček, Praha-Nusle. Janeček získal počátkem roku 1940 koupí důlní míry Pankrác, Vrát a Sophia (Štípek) od dřívějšího provozovatele firmy Petzold. Důlní práce se stále rozšiřovaly, počet pracovníků stoupal až na 72 havířů. Na těžní věži nové šachty Dagmar byla zřízena výtahová klec pro dopravu materiálu a také signální zařízení pro větší provoz. Pracovalo se na 2 i 3 pracovní směny po 8 hodinách.

V roce 1942 byl na dolech největší provoz. Pracovalo se na dobývání rudy v dobývkách na hlavním ložisku i ve vedlejších nalezištích rudy. Hlavní šachta Dagmar byla v hloubce 30 metrů propojena na štolu Alexander a na ostatní chodby a štoly z šachet. Tím vznikl jednotný důl se třemi oddělenými východy.

V červenci roku 1942 náhle zemřel továrník Janeček a s jeho odchodem nastaly i změny ve vrátském dolování. Báňským plnomocníkem firmy Zbrojovka byl jmenován ing. Otto Langhamer. Zájem firmy Zbrojovka o dolování ochaboval, prý v důsledku velké pasivnosti podniku. Plán na úplné zastavení provozu dolu Dagmar vyvolal mnohá jednání a četné inspekce na dole. Po skončeném jednání převzala důl Dagmar do dalšího provozu se všemi zaměstnanci počátkem měsíce dubna 1943 firma Baťa a.s. Zlín.

Z geologického hlediska se vrátský výskyt železných rud nalézá v blízkosti severovýchodního okraje lužického zlomu. Horniny se zde nalézají vzájemně přeskupeny a promíseny. Kromě jednotlivých celistvých jader železných rud je jejich okolí často vlivem jiných hornin (fylitů, vápenců, křemenů a sericitických slíd) značně porušeno a jakost železa deklasována.