Všechny třetihorní vulkanity patří k samostatné vulkanické oblasti severovýchodních Čech (turnovsko-jičínské), která má svůj zvláštní petrografický charakter, odlišný od Českého středohoří. Jde převážně o tělesa podpovrchová (erozí dnes vypreparované sopečné komíny, pňové, pravé a ložní žíly, lakolity), pouze v případě severní strany a vrcholu Kozákova pak formy povrchové (příkrovy a proudy a pyroklastika). Komínové sopečné brekcie bývají proraženy mladšími pravými žilami kompaktní vyvřeliny a pak jsou nazývány pňovými žílami. Kromě kozákovské efúze olivinického čediče, která odpovídá nejstarším čtvrtohorám, patří ostatní vulkanity k starší, tj. hlavní fázi, jež spadá do spodního miocénu. Petrograficky odpovídají olivinickým čedičům (Kozákov, Vyskeř), olivinickým nefelinitům (Trosky, Střelec), limburgitům (žíla pod hradem Frýdštejnem) a komínovým brekciím. Specifickým úkazem jsou tzv. čertovy zdi. Je to charakteristický geologický znak, který je specifický pro neovulkanity této oblasti. Nefelinitové magma na některých místech proniklo v podobě ložních žil 3 – 6 m mocných do horizontálně uložených křídových usazenin, kde byly rozevřené, hluboko sahající trhliny, které vznikaly působením tangenciálního tlaku a do nichž intrudovalo zmíněné magma. Hornina, která tvořila tzv. čertovy zdi, byl olivinický nefelinit. Minerál nefelín, který tvoří přibližně 50 % hmoty horniny a v ní nahrazuje živce. Spolu s ním se v hornině vyskytují minerály olivín a titanomagnetit a velmi vzácně i analcim.

Stopy jedné z tzv. čertových zdí lze pozorovat v délce přes jeden kilometr u osady Zakopaná a na dalších místech Žehrovského lesa. Je to poměrně málo známá Čertova zeď severojižního směru, dnes již téměř po celém směru vylámaná na stavební kámen. Částečně byla odkrytá v pískovně u Žehrova a byla charakterizovaná vodorovným sloupovitým rozpadem čediče.