Přibližně dva kilometry severozápadně od Jilemnice je vrch Kozinec (561 m n.m.). Melafyrový vrchol vyčnívá nad okolními svrchnokarbonskými a spodnopermskými horninami – slepenci, pískovci a jílovci. Právě ve svrchním stefanu (svrchní karbon) se při ukládání jemnozrnných šedých slepenců a pískovců a břidlic vytvořilo syngenetické ložisko sedimentárních měděných rud. Jinak jsou stefanské uloženiny vyvinuty jako červenohnědé písčito-jílovité, jen v místech zrudnění do šedé barvy. V nadloží jsou už spodnopermské monotónní červenohnědé jílovité pískovce a prachovce s ojedinělými vložkami arkózových pískovců. Po zlomové linii pak vystoupilo melafyrové těleso, které dnes tvoří vrchol Kozince.

Ložisko tvoří zrudněné polohy ve zmíněných šedých horninách. Na ložisku se sice později projevily ještě nízce temperované projevy hydrotermálního přepracování a stopy impregnací, ale ložisko už zde bylo. Ložisko tvoří jemně vtroušené rudy (bornit, chalkopyrit, tetraedrit) s jemnými žilkami dalších sirníků, sideritu, barytu a sádrovce. Všechny zdejší rudy mědi obsahují ve své molekule i atomy železa. Bornit bývá i tu černohnědý, chalkopyrit nazlátlý a tetraedrit šedočerný. Při mikroskopickém pozorování zjistíme, že tetraedrit vytváří pěkně vyvinuté čtyřstěnné krystaly, zatím co oba ostatní jen zrna či jemně zrnité povlaky. Nejrozšířenějším minerálem je ovšem bornit. Bornit na podobných ložiskách se ovšem nevyskytuje běžně. Většinou je to nerost hydrotermálních ložisek, na kterých tvoří agregáty deformovaných sloupečkovitých krystalů. Je u něho znám i kolénkový srůst. Na takových ložiskách má často náběhové barvy. Ale i na našem ložisku má bornit bronzově hnědý vryp.

Zdejší ložisko bylo těženo ještě během první světové války a nově bylo zkoumáno v roce 1949. Těžba však už obnovena nebyla.