Barokní farní chrám nese na průčelí nápis “Vybudoval Karel Eusebius, kníže liechtensteinský, mikulovský, opavský a krnovský v letech 1631 – 71“. Stavbu započal italský stavitel J. Tencalla, když se mu však v r. 1638 zřítila kopule i klenba nad příční lodí, byl propuštěn a stavbu pak dokončil Andreas Erna z Brna. Nepříznivé okolnosti doby způsobily, že stavba byla dokončena až v roce 1671. Vnitřní prostor je 48m dlouhý, 28m široký a 34m vysoký. Chrámové stěny jsou vyzdobeny bohatou štukou a sochami od Bernarda Bianchiho a Giovanniho Tencally. Ve výklencích před hlavním oltářem stojí sochy čtyř evangelistů, po stranách hlavního oltáře jsou sochy císaře sv.Jindřicha a papeže Sylvestra II., nahoře Arona a Mojžíše. Oltářní oltář je kopií Rubensova obrazu „Nanebevzetí Panny Marie“ od Giovana Fanti a nad oltářem visí obraz od Pavla Rubense „ Nejsvětější Trojice“. Vedlejší oltáře pak zdobí obrazy: Klanění sv.Tři králů, sv. Karel Boromejský, Navštívení Panny Marie, Útěk do Egypta, Sv. Anna, Obřezání páně a Svatá rodina. Pozoruhodný je také bronzový kříž z roku 1903 od sochaře Weiricha. Ve skleněných rakvích spočívají ostatky sv. Antonína (přivezené z Vídně r. 1783) a sv. Justa (patrona Valtic), přenesené do chrámu ze zrušeného františkánského kostela sv. Archanděla Michaela. Průčelí chrámu je vyzdobeno sloupy, lomenými římsami a nadživotními sochami apoštolů sv. Petra a Pavla. V horní části mezi věžemi je trojúhelníkový štít (tympanon) vyzdobený postavami sv. Karla Boromejského, který svírá v jedné ruce symbol smrtelnosti lebku a v druhé kříž. Na druhé straně je pak sv. František z Assisi, oděný do rochety se zářící hostií a knihou. Kostelní věže měly původně jehlancové zastřešení, ale kníže Jan II. z Liechtensteina v letech 1908 – 1910 provedl velkou rekonstrukci kostela a kostelní věže zastřešil historizujícími secesními helmicemi. Ve východní věži jsou umístěny tři zvony. Největší zvon (z r. 1446) váží 996 kg a dva menší zvony byly pořízeny na počest 800. výročí založení města v r. 1992. Za pozornost stojí i schodiště z roku 1920 vedoucí ze Zámecké ulice do knížecí oratoře u hlavního oltáře.

Farní kostel na pohlednici před rekonstrukcí věží r. asi 1905.

Interiér kostela, zádveří hlavních dveří a varhany.

Valtická fara na tomto místě stávala asi od roku 1243 a byla jen přízemní. Svým hospodářským zázemím přiléhala k městským hradbám. Na vzhledu fary se podepsalo každé století. Přes arkádovou stavbu byla postupně proměněna ve dvoupodlažní budovu. Původně mezi farou a kostelem byla ulička, ve které byla kašna se sochou Neptuna. Koncem 19. stol. byla kašna přemístěna k zámku, farní dvůr uzavřen pro farní zahradu a vybudovaná nová kašna v hradební zdi. Ta byla necitlivě zbořena při opravách fary v roce 2006. V hospodářské části farní zahrady se dochovala historicky cenná černá kuchyně. Farní stodola byla v roce 1991 přeměněna na restauraci Amalia.

Obraz Nejsvětější Trojice.

Morový sloup byl postaven v roce 1680 jako projev díků za přestálou morovou epidemii, která postihla město v r. 1679. Vysoký čtyřboký pilíř je zakončen mráčky, které nesou sochu Panny Marie -Královny nebes. Pilíř je obklopen volutovými podnožemi, na nichž jsou umístěny plastiky sochaře Ignáce Gunsta z 2. čtvrtiny 18. století. Je to sv. Šebestián probodený několika šípy, sv. František Xaverský v kanovnickém rouchu se štólou, sv. Rochus se psem a sv. Jan Nepomucký, mučedník zpovědního tajemství. Sochy jsou umístěny ve směru světových stran.

Pohled na morový sloup.