Již v roce 1286 založil na tomto místě Jindřich z Kuenringu minoritský klášter. V roce 1425 jej i s městem vypálili husité. V roce 1454 procházel Valticemi kazatel Jan Capistrán, který povzbudil Liechtensteiny k opětovnému vybudování konventu, ale sám se toho nedožil. Na troskách tohoto kláštera až Kryštof III. z Liechtensteinu nechal v r. 1487 vybudovat nový klášter do kterého uvedl františkány. Když v roce 1529 obléhal Vídeň Sultán Soliman, tak jeho hordy klášter opět zpustošily. Panující rod přešel k protestantům, proto nemohli františkáni počítat s nějakou finanční podporou. Vládnoucí Jiří Hartmann I. z Liechtensteinu (1513–1562) dokonce zakázal i svým poddaným dávat jim almužnu, a proto v roce 1541 františkáni Valtice opustili. Po bitvě na Bílé hoře r. 1620 přešel vládnoucí kníže Karel I. z Liechtensteinu opět ke katolické víře a chtěl tuto komunitu zde obnovit. Jeho myšlenku však zrealizoval až Jan Adam Ondřej z Liechtensteinu (1684 – 1712) po roce 1629. Nechal celý objekt opravit a dobudovat v barokním slohu. Klášter sice přečkal bouřlivé časy císaře Josefa II., ale v roce 1803 byl zrušen pro nedostatek členů a jeho část přeměněna v byty. Ještě v roce 1809 byl využit jako lazaret pro raněné vojáky z napoleonských válek. Záhy nato byl demolován kostel a částečně i konvent. Zůstal zachován jen nárožní trakt s obrazem sv. Rodiny se sv. Annou, která podává malému Ježíšku střapce hroznů. Ostatky sv. Justa, patrona města a jiné cennosti, byly slavnostně přeneseny do farního kostela na oltář sv. Karla Boromejského.

Pohled na františkánský klášter asi r. 1740.

Podobu františkánského areálu a konventního kostela zachycuje rytina z roku 1740. Kostel měl pouze jednu věž, chrám měl jednolodní půdorys s opěráky a dlouhým presbyteriem. Měl pět oltářů a hlavní nesl zasvěcení Michalu Archandělovi. Ke konventu přiléhala ještě rozsáhlá zahrada, jež byla v 18. století přeměněna ve hřbitov. Část kostelní zdi zůstala zachovaná v oplocení klášterní zahrady, která dodnes slouží potřebám vinařské školy.

Jerlín s pomníkem.

Zbytky zdí někdejšího starého hřbitova.

Jerlín japonský (Sophora japonica pendula) byl většinou okrasou zámeckých parků, ale tento starý valtický jerlín (asi z 19. stol.) byl součástí hřbitova, který přiléhal ke kostelu sv. Michala Archanděla. Výstavbou a rozšířením silnice na Schratenberg velmi utrpěl a byl necitlivě ořezán a stal se jakousi jerlínovou bonsají.

Františkánská komunita byla hospodářsky zcela soběstačná. Ve svém areálu měli kompletní zemědělské hospodářství (stáje, sýpky, mlýn, sklepy s lisovnou) včetně kovárny. Ta sloužila svému účelu ještě dlouho po zrušení řádu. V současné době byla z kovárny zřízena školní prodejna Rolnička.

Pod černými borovicemi jsou skryty bývalé ledárny, které sloužily hospodě Německý dům, (později Besední dům) na Mikulovské ulici.

Svatý Jan Nepomucký.

Socha sv. Jana Nepomuckého stávala původně na valtickém náměstí mezi masnými krámy. Po požárech náměstí a jeho přebudování byla přenesena do františkánské zahrady a po zboření kostela sv. Michala Archanděla na toto místo.

Stará budova školy.

Valtický rodák, president okresního hospodářského spolku pro okres Valtice a okresní soudce Jiří Gröber dal podnět k založení zemědělské školy ve Valticích. Budov kláštera od roku 1872 bylo použito pro rolnickou školu. Praxe byla vyučována na praktických zařízeních školy a ve valtickém velkostatku. Koupěmi dalších budov, vinic a polí se rozrostla ve velké školní hospodářství, které bylo pýchou Dolního Rakouska. V září roku 1876 navštívil školu císař František Josef I. V roce 1890 byla vybudována nová školní budova, která je součástí školy dodnes. Po připojení Valtic k ČSR (r. 1920) byla škola nazvána Státní rolnicko- ovocnářsko – vinařskou školou. V roce 1938 byla předána zástupci nacistické správy města a česká škola byla přemístěna do Strážnice. Vrátila se do Valtic až v roce 1945. V roce 1970 došlo k odstranění sýpek a skladištních prostorů a k vybudování nového internátu. Po několika změnách názvu dnes nese název Střední odborná škola vinařská a Střední odborné učiliště zahradnické Valtice.