Tato nepřehlédnutelná dominanta Ústeckého kraje je jednou z nejdochovalejších a také nejromantičtějších zřícenin v České republice. Vypíná se nad řekou Labe, nedaleko města Ústí nad Labem. Skála, na které je hrad Střekov vystavěn, dosahuje do výšky sta metrů. První zmínky o hradu sahají do roku 1319. Král Jan Lucemburský dal pozemky a skálu v léno pražskému měšťanovi Peškovi z Veitmile za podmínky, že zde vybuduje hrad, který měl být strážní a celní stanicí pro bezpečnost labské dopravy. Ten zde vystavěl pouze tzv. Velké stavení a dvoupatrovou budovu, která byla nejobývanějších částí hradu. Po roce působení Pešek prodal hrad rodu Vertenberků, kteří se zde usadili téměř sto let. V období husitských válek byl prostorný a obranyschopný hrad v majetku Vláška z Kladna a v držení jeho potomků zůstal do roku 1479. Hrad nebyl mnoho poničen ani vypálen, i když posloužil i k vojenským účelům a zůstal do dnešní doby velice zachovalý. Od konce 17. století přestal být hrad již trvale obydlen a zůstal opuštěn. Roku 1563 jej získali Lobkowiczové a jejich majetkem zůstal hrad až do roku 1953, kdy jej převzal Československý stát. Později, roku 1992 jim byl v rámci restitučních zákonů navrácen, takže je dnes soukromou, avšak veřejně přístupnou kulturní památkou. Výrazné architektonické změny zaznamenal Střekov na počátku 19. století s příchodem romantismu. Byly přistavěny části hospodářských budov na dolním nádvoří a také byl přistavěn objekt, ve kterém je dnes restaurace Wágnerka. Součástí hradu byl také statek a poplužní dvůr, který zde byl až do roku 1961, avšak statek vyhořel. Skála, na které je hrad vystavěn, bývá na jaře poseta výrazně žlutými květy tařice skalní, která kvete nejdéle tři týdny v roce. K ní se také váže jedna z pověstí hradu Střekov. Podle pověsti roste tam, kde se zachytily vlasy dcery hradního pána, když z otce nepřející lásky k podkonímu skočila z útesu skály.

Hrad Střekov

Výhled na Střekov a zdymadlo