Národní přírodní památka Vrkoč je součástí chráněné krajinné
oblasti České středohoří a nachází se přibližně 3,5 km jižně od
Ústí nad Labem. Lokalita je přístupná po tzv. Juliově stezce od Větruše,
(po zelené značce) nebo od silniční komunikace, která vede z Ústí nad
Labem do Lovosic, ze zastávky MHD U Vodopádu.
Národní přírodní památkou byla oblast o výměře 1,4 ha vyhlášena
roku 1966. Hlavním ochranářským zájmem v tomto území je vypreparovaná
žíla olivinického čediče s charakteristickým vějířovým
uspořádáním odlučných sloupců. Vrkoč je vynikající ukázkou této
sloupcovité odlučnosti čedičové horniny. Zvláštní orientace sloupků je
způsobena ochlazováním v době tuhnutí. Chladnoucí hornina rozpukala na
sloupy, které jsou kolmo k ploše tuhnutí. Sloupce jsou nejlépe patrné
v čele protáhlého útvaru nad železniční tratí z Ústí nad Labem do
Prahy. Magma, které utvořilo tento skalní útvar, proniklo do souvrství
pískovců a postupně tuhlo. Utvořené šestiboké nebo pětiboké hranoly
mají průměrnou tloušťku do 20 cm. K odkrytí tohoto tělesa došlo
odstraněním málo pevných okolních usazenin erozní činností řeky Labe.
Skalní útvar Vrkoče prorůstá výrazně žlutá tařice skalní (Aurinia
saxatilis), která vyhledává právě skalnatá stanoviště. V okolí se
také vyskytují běžné hájové a vlhkomilné rostliny s množstvím druhů,
které jsou typické pro suťové lesy. Skladba dřevin suťových lesů je
blízká přirozenému prostředí. Část Vrkoče byla v 19. století
odtěžena. Vytěžený kámen byl převážně použit na probíhající stavbu
železniční trati. Další podobným čedičovým útvarem je Národní
přírodní památka Panská skála. Z vyhlídky přímo nad skalním útvarem
je krásný výhled na labské údolí a hrad Střekov, který se vypíná
vysoko na skále nad řekou Labe.