Vstup do kaňonu Jizery střeží úzká skalní soutěska, kterou z obou stran svírají strmé skalní stěny, vysoké až 70m. Žula byla horotvornými pochody jemně rozdrcená. Následné prosycení křemenem horninu zpevnilo tak, že má vzhled místy narůžovělého, jinde bělavě nazelenalého světlého rohovce. V důsledku této silicifikace je hornina extrémně tvrdá. Vytvoření nejužší soutěsky v celém toku řeky, bylo maximum, čeho byla erozní síla Jizery schopna. Při jarních povodních se soutěska ucpávala a voda působila obyvatelům Semil potíže. Proto dal továrník Schmidt před výstavbou přádelny v r. 1870 v semilské čtvrti Řeky soutěsku prostřílet.

Galerie

V současnosti má šířku 15 až 20m. Stezka tento úsek překonává po visuté galerii, dlouhé 77m a zasazené do skály ve výšce 5,5 m nad hladinou Jizery. Soutěska byla zpřístupněna visutou lávkou v roce 1909. Území je cenné po stránce geologické, botanické i zoologické. Na stěnách soutěsky se vyskytuje chráněný lomikámen klamný (Saxifraga decipiens, subsp. Steinmanii), známější pod jménem lomikámen trsnatý. Lokalitu objevila již v polovině 19. století botanička Josefína Kablíková. V okolí roste např. tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria), zvonek okrouhlolistý (Campanula rotundifolia), náprstník velkokvětý (Digitalis grandiflora), silenka nadmutá (Silene vulgarit) a z kapradin osladič obecný (Polypodium vulgare), sleziník zelený (Asplenium virose). Na skalách žije plž hrotice (Balea perversa). Z ptáků jsou na prostředí skal vázáni rorýs obecný, rehek domácí, krahujec obecný (Accipiter nissus)), ostříže lesní ( Falco subbeteo), poštolka obecná (Falco tinnunculus) nebo výr velký (Bubo bubo).Přírodní památka Galerie byla na rozloze 5,54ha vyhlášena v r. 1990. Na území je zakázána jakákoliv činnost, která by vedla k její změně či poškození.