Historie využívání místních lesů je hluboce spjata s historií lidského osídlení pod a na Pálavě a sahá až do neolitu (mladší doba kamenná). Silný vliv na rozsah a vývoj místních lesů měl člověk doby bronzové. V té době se na Děvíně nacházelo několik hradišť. Až do této doby sahá tzv. pařezové hospodaření. Pařezy se znovu a znovu nechávali obrůstat výmladky a tak vznikaly mnohonásobné kmeny z jednoho kořene. Mladé a tenké kmeny sloužily jako palivové dříví.
Koncem 19. stol. a začátkem 20. stol. se díky umělému zalesňování objevují na Pálavě nepůvodní borovice černé, duby cery a jasany ztepilé. V přibližně téže době je zde založena obora, kde jsou postupně chováni daňci, mufloni i kozy bezoárové.
V meziválečném období 20. stol. se ve velkém pokračuje v pařezovém hospodaření díky zvýšené poptávce po palivovém dříví. Po 2. světové válce intenzivní hospodaření ustává.
Z lesů lidé nečerpali jenom palivové dříví, ale i stavební dřevo, z dubové kůry se vyrábělo činidlo na kůže, z duběnek zas inkoust, pásl se zde dobytek, opadané listí se využívalo jako podestýlka ve stájích.