Tradici zdejšího pravěkého osídlení připomíná 25 mohyl z období lužické kultury (1300–1000 př. n. l.) z mladší doby bronzové, které se nacházejí 0,5 km severovýchodně od obce. Archeologické naleziště je významné nejen svým způsobem úpravy hrobů, ale i z hlediska rozšíření kultury lužické ve středních Čechách na levém břehu Labe.

Kaplička

Samotné Libodřice se v písemných pramenech poprvé připomínají roku 1266, kdy byly v držení místního zemanského rodu. Před rokem 1346 vesnice náležela pražskému měšťanovi Mikulášovi Rokycanskému, který ji daroval klášteru benediktinek u sv. Ducha na Starém Městě pražském. V roce 1420 byl tento klášter vyvrácen husity, a Libodřice se stávají součástí nově vzniklého kolínského panství. Roku 1591 císař Rudolf II. vesnici prodal Mikulášovi Střelovi z Rokyc, jehož syn později získal i zdejší panský dvůr. Po smrti Jana Rudolfa Střely z Rokyc († 1650) Libodřice často měnily majitele. Teprve roku 1726 ves získal Jan František z Kaiserštejna, který ji trvale připojil k panství Svojšice. Jeho součástí byly Libodřice do roku 1848, zdejší velkostatek však hraběcímu rodu Althanů formálně náležel až do pozemkové reformy v roce 1923.

V severozápadní části obce se nachází bývalý panský dvůr. Jeho součástí je pozdně barokní zámeček vzniklý v místech středověké tvrze kolem roku 1750. Stavebníkem zámečku byl hrabě Michael Jan z Althanu, jehož reliéfní erb je osazen na štítu budovy. Historický ráz stavby setřely nevhodné novodobé úpravy z druhé poloviny 20. století.

Bauerova vila

Baureova vila – altán

Na areál dvora navazuje především pozoruhodná vila rodiny Bauerovy (majitelů velkostatku v Libodřicích), která je jednou z nejcennějších ukázek kubistické architektury v českých zemích. Autorem projektu této stavby, realizované v letech 1912–1913 pro statkáře Adolfa Bauera, byl proslulý architekt Josef Gočár. Památka dnes slouží jako muzeum kubistického designu, provozované Nadací českého kubismu.

Baurevoa vila – keramika

Servis cik-cak P. Janák