Hradešín leží na úbočí výrazného návrší (399 m n. m.), z něhož se otevírá výhled na velkou část středního Polabí i předměstí Prahy. Vesnice se poprvé připomíná v roce 1352, avšak existovala již mnohem dříve – nejpozději na počátku 12. století. S největší pravděpodobností se zde v raném středověku nacházel opevněný panský dvorec s románským kostelíkem, který se zachoval dodnes. Ve druhé polovině 13. století zdejší šlechtická rodina pravděpodobně přesídlila na nově vybudovaný hrad v sousedním Škvorci, ale Hradešín nadále zůstal střediskem církevní správy.
Po celou dobu své existence byla vesnice součástí škvoreckého panství, s nímž sdílela jeho osudy až do zániku poddanství v roce 1848. Nejvýznamnější památkou obce je kostel sv. Jiří, který stojí v dominantní poloze na vrcholu Hradešínského kopce. Jedná se o mimořádně pozoruhodnou směsici všech stavebních slohů od 12. do 18. století. Základem stavby je dodnes zachovalá románská rotunda, k níž byl v 60. letech 14. století nákladem Olbrama Menhartova ze Škvorce přistavěn nový gotický kostel, který se skládá z pravoúhlé lodi a polygonálně ukončeného presbytáře. Nad ním se dodnes zachoval původní gotický krov, jehož konstrukce je zhotovena z kmenů, pokácených v letech 1359 – 1360. Po roce 1462 nechal majitel škvoreckého panství Čeněk z Klinštejna kolem kostela vybudovat pozdně gotické opevnění, jehož hradební zeď se střílnami se zachovala dodnes.
Za vlády rodu Smiřických ze Smiřic byla roku 1557 k jižnímu průčelí přistavěna renesanční předsíň. V roce 1734 nechala vévodkyně Marie Terezie Savojská z Lichtenštejna kostel opravit v barokním slohu. K presbytáři byla přistavěna sakristie, a u severní hradební zdi vyrostla hranolová zvonice. K dalším stavebním úpravám došlo na konci 19. století. Před vchodem do kostela se nachází renesanční kamenná kazatelna, přenesená sem v roce 1910 z kostela v sousedních Přišimasech. Na úbočí kopce dále stojí barokní budova bývalé fary z roku 1734.