Kámen z geologického hlediska

Není kámen jako kámen

Slovo kámen je naprosto obecně používáno, ale zamysleme se nad tím, jak různorodé pojmy slovo kámen ukrývá. Je to:

• pevný úlomek jakékoli horniny, stejně jako
• skála, nebo
• drahokam, či
• hrací kámen (šachy, dáma, domino).

Slovo kámen je velmi obecné a nedotýká se materiálu, kterým je tvořen (až na draho-kam, avšak i zde je mnoho možností).

Kámen je lidmi využíván již od dávnověku. Nejprve to byla zbraň a nástroj, teprve v pozdější době, kdy se lidé usadili, začali kámen používat i na stavby. Nejprve v podobě, v jaké jej nalezli, ale časem jej začali opracovávat. Tehdy zjistili, že různé kameny jsou různě pevné, různě se lámou, štípají, opracovávají – že tento kámen je vhodný pro to a tamten zase pro něco jiného. A kameny různých vlastností bylo nutno odlišně pojmenovat. Názvosloví hornin, jak je známe dnes je však velmi mladé a vzniklo až v 19. a 20. století. Některé názvy jsou vytvořeny podle vlastností (kvarcit – hornina z křemene), jiné podle vzhledu (rohovec) nebo podle místa výskytu horniny (polzenit podle Ploučnice). Opravdu starých názvů hornin je málo, např. syenit, mramor nebo nefrit. Slovo žula vzniklo podle jazykovědců z německého „Sohle (starší tvary sola, sole, sol – »podšev, spodek nohy«), které samo nejspíše pochází z latinského solea »podšev, sandál«. Tímto slovem němečtí havíři jmenovali také tvrdé dno dolů a s tímto významem přešlo německé Sohle (vysl. zóle) do české mluvy hornické (zejména v Kutné Hoře je nalézáme v 15. a 16. století ve znění žuol, žuola, žůla, žula)“ (Naše řeč 9, volume 7/1923).

Právě žula je jedním z často používaných kamenů. Z petrologického hlediska je to hlubinná vyvřelá hornina tvořená základními minerály – živci, křemenem a slídou. Živce mají proměnlivé složení s různým zastoupením draslíku, sodíku a vápníku. Sodno-draselné živce označujeme jako alkalické (mikroklin, ortoklas) a sodno-vápenaté jako plagioklasy (sem patří labradorit s měňavou hrou barev). Název žula je vyhrazen pro horninu, v níž převažuje obsah alkalických živců (ortoklas, mikroklin) nad plagioklasy. Horniny stejného složení, ale s vyšším obsahem plagioklasů se nazývají granodiorit, diorit, gabro. Podle průměrného mineralogického složení obsahuje říčanská žula 34 % plagioklasů a 28 % alkalických živců. Petrologicky správné pojmenování by tedy znělo granodiorit. Pro přehlednost označení horniny budeme dále používat vžitý název říčanská žula.

Jemnozrnný typ říčanské žuly

Porfyrický typ říčanské žuly

Žula je klasický kámen používaný především pro stavební práce – je pevná a trvanlivá. Z hlediska těžby je dobře štípatelná. To ji předurčuje pro výrobu kostek, obrubníků, soklového kamene, schodů, ale i pro řezání na desky a jejich následné leštění. S leštěnou žulou se setkáme v interiérech staveb, ať již jako s obkladovým materiálem na stěnách (bývají i na fasádách), podlahou, nebo deskou stolu, či parapety na oknech.

Bludný balvan severské žuly (rapakivi) na pobřeží Baltského moře

Říčanský žulový masiv

Protože je příroda mnohotvárná, nejsou ani ložiska žuly ve světě či u nás rozmístěna rovnoměrně. Zde v okolí Mukařova se nacházíme na jedné z lokalit v ČR, kde se žula vyskytuje. Jsme na severním okraji středočeského žulového masivu (plutonu). Těleso o přibližné délce 170 km, šířce 30 km a ploše kolem 3200 km2 sahá od Plaňan na severu až k hranicím Rakouska na jihu. Radiometrickým měřením bylo zjištěno, že středočeský pluton je starý 355 až 335 miliónů let, což odpovídá prvohorám – době, kdy na Kladensku, Plzeňsku a Ostravsku rostly plavuně a přesličky, ze kterých vzniklo černé uhlí. Žula je zde uložena jen mělce pod povrchem a tak v těchto příhodných podmínkách vznikla ve zdejší oblasti řada lomů, které dodávaly kámen pro stavby do blízkého i vzdálenějšího okolí. Do současné doby se nám dochovalo v různém stavu na 20 lomů či jejich pozůstatků. Zatopených nebo zasypaných lomů jámových, ve kterých se těžilo do hloubky i lomů stěnových, kde se z okolního terénu těžba zakusovala do kopce zanechávajíce po sobě působivé skalní stěny. V provozu je dnes jen jediný – Novákův lom na Horce v Žernovce. Další lomy ve středočeském plutonu jsou například Mrač, Pecerady, Horní Požáry, Vahlovice u Blatné. Dalšími známými ložisky žuly v ČR jsou v Jeseníkách Žulová (slezská žula), na Českomoravské vysočině Mrákotín, na Liberecku Ruprechtice (liberecká žula).

Geologické vyobrazení České republiky

Mapa trasy

Trasa na další stanoviště

K dalšímu zastavení odbočte po cyklotrase 8218 a projděte cestou skrz chatovou osadu pod návrší do polí. Zde je zastavení č. 7 – Na Skalce (složení žuly).