Hornatá krušnohorská oblast mezi Božím Darem a Potůčky patřila v 15. a 16. století střídavě České koruně a Sasku. Do r. 1459 ji držel král Jiří z Poděbrad, poté však připadla saských kurfiřtům. Po vítězství katolíků nad protestanty ve šmalkaldské válce získal území v roce 1546 Ferdinand I. Habsburský a připojil ho opět k Českému království.

Tolar s vyobrazením českého krále Ferdinanda I.

Počátky Abertam jsou kladeny do let 1525–1529 v souvislosti s intenzivním důlním podnikáním šlechtického rodu Šliků. V době zakládání nových dolů na těžbu stříbra a cínu vznikla na pravém břehu říčky Bystřice, mezi vrchy Plešivec, Nový rok a Lesík, hornická osada. Do roku 1589 poskytl revír na 100 tisíc hřiven (tj. bezmála 25 tun) stříbra, koncem století však už byly bohaté stříbrné rudy vyčerpány. Úpadek dolů urychlila třicetiletá válka a následná násilná rekatolizace, která přiměla řadu obyvatel k emigraci do protestantského Saska. Hlavní obživou se stala tradiční krušnohorská domácí řemesla, především krajkářství. Nový rozmach přineslo městu zavedení výroby kožených rukavic, která přetrvala až do roku 1998. V polovině 20. století došlo k obnovení hornické činnosti. Předmětem zájmu se tentokrát stal uran. V uranových dolech u Abertam vyrazili horníci přes 53 kilometrů podzemních chodeb. Přímo v Abertamech pracovaly šachty Jeroným a Albrecht. Nyní jsou Abertamy díky své malebné poloze pod horou Plešivcem oblíbeným zimním i letním rekreačním střediskem, které v posledních letech zažívá nové období rozkvětu.

Zimní Abertamy v polovině 20. století s patrným uranovým dolem Jeroným

Abertamský městský znak je v nynější podobě používán nejspíše až od počátku 19. století. V červeném štítě se zlatou listovou korunou jsou stříbrná hornická kladívka se zlatými topůrky. Štítonoši jsou dva stříbrní lvi s červenými jazyky a zlatou zbrojí stojící na zlatém břevnu.

Městský znak

Kostel 14 svatých pomocníků