Bývalé hornické město Jindřichovice leží v nadmořské výšce 640–700 m na náhorní plošině Nejdecké vysočiny, která tvoří jihozápadní část západního Krušnohoří. První zmínka o obci je z roku 1273, a to v dokumentu od papeže Řehoře X. Území tehdy bylo v majetku tepelského kláštera.

Kostel sv. Martina © Obec Jindřichovice

Od 1434 do 1672 byly Jindřichovice v držení Šliků, za nichž došlo k rozkvětu města. V okolí se těžily rudy cínu, železa, olova a stříbra. V 1537 získala obec městská práva. V roce 1627 byli Šlikové donuceni prodat panství Ottovi z Nostice. Nosticové vlastnili Jindřichovice až do roku 1945. Na hornickou historii Jindřichovic poukazuje i znak obce. Tvoří ho zelený štít se zlatou patou, v níž jsou zkřížená ocelová hornická kladiva s hnědými topůrky. V zeleném poli doleva běžící jelen přirozených barev s parohy o pěti špicích. Vpravo nad jelenem šikmo položené rýžovací hrábě zkřížené s kosmo položeným nosatcem, vše přirozených barev. Nad štítem je zlatá koruna.

Městský znak

Za první světové války byl v roce 1915 císařskou monarchií zřízen v Jindřichovicích zajatecký tábor zejména pro srbské, ruské a italské zajatce. Asi 28 000 vězňů muselo pracovat v okolních železárnách a dolech, zejména v Rotavě a Sokolově. Mnoho z nich zemřelo hladem, vyčerpáním a kvůli špatné hygieně i na epidemie. Původně byli pohřbíváni v blízkosti tábora, někteří z nich dokonce v masových hrobech. Po válce dala tehdejší jugoslávská vláda přestavět zajatci postavenou vodárnu na mauzoleum. Většina ostatků byla exhumována a uložena v tomto mauzoleu.

Mauzoleum © Obec Jindřichovice