Takzvané lesní cínové doly se nacházely v krušnohorských hvozdech mezi městy Boží Dar, Horní Blatná a Přebuz. Významným okrskem byla Sněžná hůrka mezi zaniklými osadami Bludná a Háje, kde byly v 16. století těženy žíly Zuzana, Vavřinec, Trojice a Svatý duch. Žíly na jv. svahu Sněžné hůrky byly otevřeny Volskou štolou. Do začátku 17. století bylo nejbohatší zrudnění do více než stometrových hloubek vyrubáno. V 18. století byly doly opětovně otevřeny, avšak bez valného úspěchu.

Volská štola (Ochsenstollen) na Müllerově mapě Čech z roku 1720

Důl na žíle Zuzana byl na Sněžné hůrce největším a dodnes po něm zůstaly dobývky otevřené až k povrchu. Ohromující je zejména místy jen metr široký a kolem 150 m dlouhý výrub o hloubce až 30 m. Ručně opracovaná dobývka má kolmé stěny a stopy po rozrážkách do boků. Sledovala tzv. žilný greisen, prokřemenělou zónu obohacenou fluórem, lithiem a některými kovy, zejména cínem a wolframem. Okolní horninou je hrubozrnná biotitická žula s hojným turmalínem, která je součástí mladšího intruzivního komplexu karlovarského masivu.

Lokalita leží mimo značené turistické stezky a cyklotrasy. Možná je tomu dobře, protože pro neinformované návštěvníky je opravdu velmi nebezpečná. V létě je průrva na některých místech dokonale maskovaná vysokou trávou, v zimě zase sněhovými návějemi. Ochrana dřevěným zábradlím nemusí být tak účinná, protože je velmi podobná běžným oplocenkám.