V roce 1689 koupila sklárnu od tehdejšího majitele Petra Hanzela kolštejnská vrchnost, zrušila ji a pozemky rozdělila mezi 31 poddaných, čímž vznikla ves Sklené. V padesátých letech potkal vesnici osud podobný spoustě prázdných vsí v pohraničí – stala se místem soustředěné činnosti ženistů lidové armády, kteří odstranili poslední zbytky původních německých stavení. V roce 1834 žilo ve Skleném 324 obyvatel ve 42 domech. Po roce 1848 byla obec začleněna do soudního okresu Staré Město a s ním do šumperského hejtmanství. Zprvu zůstávala horskou vesničkou, jejíž obyvatelé nacházeli obživu na chudých polích a v lesním revíru lichtenštejnského velkostatku. Vedle vodního mlýna zahájila v roce 1902 výrobu mechanická tkalcovna. Již v polovině 19. století byly děti vyučovány v místní jednotřídce. Politickému životu po roce 1918 dominovali němečtí agrárníci, ale ve třicátých letech s výraznou převahou Henleinova Sudetoněmecká strana. Za nacistické okupace byla obec začleněna do župy Sudety a k landrátu Králíky. Výroba v tkalcovně pokračovala krátce i po druhé světové válce, ale obec se přesto postupně vylidňovala. Sklené bylo vždy malou horskou vískou, v níž se počet obyvatel od konce 19. století neustále snižoval. V roce 1900 žilo v 69 domech 353 obyvatel vesměs německé národnosti. Výměna obyvatelstva po druhé světové válce způsobila do roku 1950 pokles na 111 obyvatel v 65 domech a při posledním sčítání v roce 1991 bylo zaznamenáno pouhých 17 osob v pěti trvale obydlených domcích.