Šolcův statek stojící nyní v centru Sobotky byl postaven roku 1811 na tehdejším předměstí města rolníkem Josefem Šolcem. Z této doby je také nejstarší dochovaný relikt a to záklopové prkno, které můžete vidět v galerii na statku. Na prkně se právě nachází letopočet 1811 a testem. Josef Šolc ještě se svým synem tak položil základy rozlehlému hospodářství. Ke statku patřilo i několik zemědělských stavení, mj. doposud zachovaná maštal (v současnosti lapidárium). Záhy přibyla i další obytná budova, sousední kamenný dům č.p. 259. Ten se později proslavil tím, že v něm K. V. Rais (1859 – 1926) během prázdninových pobytů psal knihy Pantáta Bezoušek, Mezi lidmi, Půlpáni a především román Zapadlí vlastenci. To připomíná pamětní deska nad vchodem domu.

Nejslavnější vnuk zakladatele, básník Václav Šolc, se svým rodičům narodil jako nejmladší v roce 1838. Když Jan Šolc zemřel, hospodářství se Šolcovým statkem, zdědil prvorozený syn Jan. Druhorozený Josef získal dům č.p. 259 a Václav obdržel peníze na dokončení studií. Brzy se ukázalo, že vnuci zakladatele po předcích nezdědili podnikatelský talent. Hospodářství v jejich rukou zkrachovalo. Nejstarší ze sourozenců Jan neunesl tento svůj životní nezdar a spáchal sebevraždu oběšením na půdě statku. Na sklonku 19. století Šolcovi definitivně opustili své hospodářství a to pak rychle střídalo majitele.

Do rukou rodiny Samšiňáků se dostalo ve 30. letech 20. století. Nedlouho po nástupu komunistů k moci, r. 1950, byl Šolcův statek vyvlastněn státem. Dne 3. května 1958 byl Šolcův statek zapsán na seznam nemovitých kulturních památek a vzápětí se přikročilo k jeho celkové rekonstrukci .

První krok k návratu Šolcova statku Samšiňákům se odehrál roku 1971. Dr. Karel Samšiňák začal realizovat svůj záměr, zřídit v přízemní galerii výtvarného umění. Roku 1974 se zde uskutečnila první výstava. R. 1990 byl Samšiňákům statek v restituci navrácen. Roku 2005 převedl dr. Samšiňák dům i s přilehlou maštalí na svého syna Jana. Hned následujícího roku započala generální rekonstrukce, která byla dodělána roku 2009.