Jednou z nejstarších památek nejen Bystřicka, ale i Moravy, je romantický kostelík opředený legendou o borovicích zasazených kořeny vzhůru, které měly zajistit jeho úspěšnou dostavbu. Tento kostelík se vypíná nad vesničkou Vítochov. Celý je postaven z neomítnutého lomového kamene a spolu s márnicí a přilehlým hřbitůvkem obestavěn masivní kamennou zdí, což ještě více zdůrazňuje jeho romantický dojem.

Vítochovský kostelík dnes (autor: Michal Vytlačil)

Kostelík, lidově také zvaný „kostel u sedmi Borů“, pocházející z 1. poloviny 13. století, je převážně raně gotickým obdélníkovým jednolodním a čtvercovým kněžištěm s valeným klenbovým stropem. Interiér kněžiště je vyzdoben freskami ze 14. století s výjevy z Kristova života. Představují Vjezd do Jeruzaléma, Poslední večeři Páně, Ježíšovo umučení a Zmrtvýchvstání, Nanebevstoupení Páně, Poslední soud, Krista vševládnoucího a další výjevy z pašijí.

Ve 2. pol. 15. století byla z jižní strany přistavěna hranolová věž. Její pseudogotická římsa pochází z roku 1848.

Kostel stojí v místech pohanského pohřebiště. Při hledání základů během archeologického průzkumu zde byly nalezeny mnohé kosterní pozůstatky.

Velmi zajímavá je kamenná křtitelnice, pocházející z poloviny 13. století. Pravděpodobně byla přenesena z bystřického kostela. Křtitelnice v podobě kalicha je vytesána z tzv. nedvědického mramoru. Za křtitelnicí je zazděná kamenná deska z původního oltáře.

Bohoslužby se zde konají pouze příležitostně, z těch pravidelných lze jmenovat mši při červencové tradiční Cyrilometoděj­ské pouti.

Název „Kostel u sedmi borů“, objevující se v bystřických matrikách vychází z toho, že kostel dříve obklopovala řada borovic. Poslední z prastarých stromů zlámala vichřice r. 1976. Podle legendy byl vystavěn z popudu svatého Metoděje, který jej měl i osobně vysvětit. Kostelík, ale měl být vystavěn pouze na místě, kde se ujmou borovice zasazené kořeny vzhůru.

Vítochovský kostelík ve 30. letech 20. Století (zdroj: Lenka Víchová)