Délka toku je 0,6 km. Je jedním z nejmenších vodních toků v Praze, někdy je nazýván jako Mariánsko – Lázeňský potok nebo také Čertova strouha. Přestože nejde o žádný významný nebo známý vodní tok, jeho okolí je velice zajímavé.

Ve vlhké a chladné strži, která se mikroklimaticky podstatně liší od předchozích suchých a výslunných skal, rostou na stráni obrácené k severu buky, habry a duby společně s bylinami listnatých opadavých lesů: jaterník podléška (Hepatica nobilis), hrachor jarní (Lathyrus vernus), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), kostival hlíznatý (Symphytum tuberosum), lipnice hajní (Poa nemoralis), ostřice horská (Carex montana) a další. Můžeme zde spatřit i kopytník evropský (Asarum europaeum), kdysi se mu přisuzovaly kouzelné účinky a ve středověku patřil dokonce k nejproslulejším léčivům. Lidé ale jeho oddenek používali také jako jed na myši a krysy. Má kožovité, tmavě zelené a lesklé listy připomínající svým tvarem koňská kopyta. Tyto listy přetrvávají přes zimu až do jara do doby květu a jsou to jediné, čeho si běžný návštěvník lesa povšimne. Pod nimi, a často ještě pod spadaným listím, však bývá brzy na jaře schovaný jediný, nenápadný soudečkovitý květ, který je svrchu hnědý a zevnitř tmavě fialový. Nové listy sice vyrůstají také již záhy na jaře, ale v době květu jsou ještě malé. Celá rostlinka voní po kafru a má palčivou chuť, takže ji býložravci nechávají bez povšimnutí. Kopytník roste v listnatých lesích na stinných místech, kde je půda dost bohatá na živiny a kde není kyselá.