Vokovice se nachází v těsné blízkosti Šáreckého údolí. Celá severní, přírodní část území Vokovic je součástí přírodního parku Šárka-Lysolaje. Do Vokovic z jihu přítéká Litovický potok, který z vodní nádrže Džbán pokračuje Šáreckým údolím pod názvem Šárecký potok. První zmínka o Vokovících pochází z roku 1370, ves byla tehdy velmi malá. Útrapy třicetileté války se Vokovické vsi vyhnuly a tak po jejím skončení zde bylo evidováno 11 domů a pouze jeden pustý. Na počátku 18. století byla ves začleněna do Chrášťanského panstvi, v té době zde bylo 13 usedlostí. Ve dvacátých letech 19. století došlo v okolí (po nálezu černého uhlí a železné rudy na Kladně) k rozsáhlému geologickému průzkumu, první vrty (1820) byly provedeny v lokalitě mezi Vokovicemi a Veleslavínem. Ve Vokovicích byla nakonec celá skupina dolů na železnou rudu, především v poloze nad Hájem a na Červeném vrchu. Doly vznikaly vesměs před r. 1860, některé velmi brzy zanikly, jiné se udržely až do poloviny třicátých let 20. století. Pro rozvoj místního průmyslu měly význam i spraše, těžené v místní cihelně. Společně s tímto rozvojem byla tlumena místní zemědělská produkce a Vokovice přestaly být klidnou obcí. Řada hospodářů prodala své usedlosti a do vsi začali přicházet za prací noví obyvatelé. Od roku 1922 jsou Vokovice začleněny do velké Prahy. Novější zástavba pochází převážně z první poloviny 20. Století. Nové Vokovice se nachází severně od Evropské ulice v blízkosti nádraží Praha-Veleslavín. V jižní části Nových Vokovic se nalézá velká secesní budova bývalé základní školy (dnes v ní sídlí zvláštní a pomocná škola). Ve východní části území Vokovic z obou stran podél Evropské ulice se nyní nachází panelové sídliště – sídliště Červený Vrch. Bylo postaveno v letech 1960–1972, hlavním architektem byl K. Jarolím. Pojmenováno bylo podle kopce Červený vrch (327 m n. m.). Název odvozený od barvy železité půdy pochází nejméně ze 17. století.