Šárecké kuličky pochází z doby, kdy se v Šárce rozlévala moře – tedy zhruba 465 milionů let zpátky. Moře byla chladná a mělká, s četnými příbřežními mělčinami a lagunami, byly pokryty hustými porosty řas. Proudění vody bylo nedostatečné, v mírně hlubších oblastech se na dně ukládalo jílovité bahno. Ač voda nebyla místy právě bohatá na kyslík, života v ní bylo dost. Takový život produkuje pochopitelně organické zbytky. Ty padaly na dno, do bahna, a tam se kolem nich začaly srážet karbonáty; tím byl dán základ ke vzniku většiny kulovitých útvarů (tzv. konkrece) neboli šáreckých kuliček. Zatímco okolní bahno se v průběhu věků proměnilo v měkkou jílovitou břidlici, konkrece prokřemeněly a ztvrdly. Působením geologických procesů staroprvohorní břidlice se dostaly na povrch, zvětraly, byly rozplaveny a na hlinitém podkladu zůstaly jen tvrdé šárecké kuličky. Šárecké souvrství se do dnešních dnů dochovalo v úzkém, deset až dvacet kilometrů širokém pruhu mezi Úvaly a Plzní.

První zprávu o kuličkách podal roku 1786 vrchní lesnický komisař Jirásek, na to se ovšem brzy zapomnělo. A tak se jejich „objevitelem“ stal až učitel Katzer z Rokycan. Ten v roce 1855 upozornil na velké naleziště křemenných konkrecí se zkamenělinami na polích mezi Rokycany a Osekem. Ne každá kulička samozřejmě zkamenělinu obsahuje, jak se v roce 1864 přesvědčil i známý badatel Antonín Frič; jeho nálezy však i přesto byly neobyčejně bohaté. Frič tehdy od nálezců koupil 5000 kuliček a po roztlučení v nich našel zkameněliny 578 trilobitů – pouze 28 jich však bylo kompletních.

V druhé půli 19. století se šárecké kuličky daly na polích sbírat jako brambory a nálezy z nich dnes vlastní snad každé muzeum s paleontologickými sbírkami. 150 let po Katzerovi je však už takříkajíc „vysbíráno“. Nad Šáreckým údolím stojí v místech bývalých polí sídliště. Sbírky naštěstí zůstaly.

Zdroj: TUREK, Vojtěch – HORNÝ, Radvan – PROKOP, Rudolf: Ztracená moře uprostřed Evropy. Academia, Praha 2003, str. 44–51.