Nacházíte se v Chráněné krajinné oblasti Jeseníky, vyhlášené v roce 1969. Oblast má plochu 744 km2 a přes 80% oblasti zabírají lesy. Dnes jsou již bohužel většinou přeměněné na smrková „pole“, sloužící k pěstování rychle rostoucího dřeva. Místy se však ještě zachovaly zbytky původních smíšených bučin a horských smrčin.

Nová Ves leží na pomyslné hranici, která odděluje srdce Hrubého Jeseníku porostlé hlubokými lesy od táhlých, rozvolněných kopečků Rýmařovska, s širými pastvinami, mezemi a remízky.

Význam mezí v krajině

Zemědělská krajina v podhůří Hrubého Jeseníku se po několik staletí měnila jen málo. Velké změny v ní nastaly až v druhé polovině 20. století po odsunu sudetských Němců a při socialistické kolektivizaci a pak v nedávné době při zatravnění velké části orné půdy. Dříve se mezi poli udržovaly meze, které sloužily jako majetkové hranice, pro zmírnění svažitosti a proti erozi půdy. V horách se na ně vynášelo kamení, každoročně sbírané z lopotně obdělávaných polí. Stromy a keře se tu nechávaly vyrůstat samovolně, stejně jako podél polních cest. Komplexy dřevinami zarostlých mezí na kamenicích, jako je můžete vidět zde, se dochovaly na více místech v Jeseníkách, např. u Heřmanovic, na úbočí Sněhuláka, nad Maršíkovem a jinde. Nejčastějšími stromy na mezích v jesenickém podhůří jsou jeřáby a kleny, místy i jasany, břízy a jívy, z keřů pak hloh, líska a šípková růže.

Dřeviny v zemědělské krajině mají pro přírodu velký význam: působí jako větrolamy a zasakovací pásy, zachycují sníh a vyčesávají mlhu, zachycená voda v nich zasakuje do země a z povrchové se mění na spodní vodu, sytící prameny. Na stromech a v keřích hnízdí ptáci a žijí bezobratlí živočichové, kteří by jinak v zemědělské krajině nenašli vhodná stanoviště. Mimolesní zeleň má také nezastupitelný význam estetický i kulturně-historický.