Krasové území s vyvinutými povrchovými a podzemními krasovými jevy a s přirozenými populacemi tisu červeného a jalovce obecného. Území je budováno šedým krystalickým vápencem devonského stáří. Jedná se o část kuželovitého tropického krasu (mogot) vzniklého v neogénu se systémem jeskyní sahajících až do Polska. V pleistocénu bylo území ovlivněno pevninským ledovcem, jehož tavnými vodami byly přemodelovány zvláštní typické jeskynní tvary. Jeskynní systém je tvořen soustavou horizontálních chodeb ve dvou úrovních, spodní je trvale zatopená. Chodby se srdčitým a vejčitým profilem se místy rozšiřují do dómů s velmi chudou nebo zničenou krápníkovou výzdobou. V jeskyni zimuje několik druhů letounů. Nejpočetnější je vrápenec malý, spolu s ním tu tráví zimu netopýr velký a netopýr černý. Jedná se o nejstarší písemně doloženou jeskyni ve Střední Evropě. První zmínka pochází od Antonia Walle z roku 1430. Jeskyně sloužila často jako úkryt zvířatům i lidem, o čem svědčí i kostní nálezy a četné doklady na stěnách. Katastrální území: Supíkovice Výměra: 7,05 ha Nadmořská výška: 450–516 m Vyhlášeno:1970

Jeskyně na Špičáku – budova

Jeskyně na Špičáku – informační cedule