Hrad Starý Jičín je jedním z nejstarších šlechtických sídel na Moravě. Strategické místo na vyvýšenině na okraji oderské brány předurčilo jeho strážní funkci. Starý Jičín se stal již na počátku 13. století tržní vsí. Při spojovacích cestách s okolím vznikaly další kolonizační osady. Tyto se stávají součástí panství, jehož tržním centrem je Starý Jičín. Patrně již kolem r. 1230 získal Starý Jičín s okolím Arnold z Hückeswagenu, šlechtic pocházející z Porýní, jenž zastával dosti významné místo v družině Přemysla Otakara I. První písemná zmínka o hradu pochází ze 14.7.1240, kdy Arnold z Hückeswagenu vydával v „Ditschin“ darovací listinu pro premonstráty ve Steinfeldu. Počátkem 14. století se stal držitelem hradu rod pánů z Kravař. Po několika změnách majitelů po husitských válkách získává panství na počátku 16. století rod pánů ze Žerotína. Počátkem třicetileté války ztrácejí Žerotínové panství i hrad, který je v průběhu války obsazován vojsky obou stran. V držení Starého Jičína se v průběhu 17. a 18. století vystřídala řada rodů. Koncem 18. století se hrad i panství dostávají do majetků rodů Seilernů. Vzhledem k nezájmu majitelů hrad rychle podléhal rozkladu. Bohužel ani snaha hraběte dr. Bedřicha Deyma na počátku 20. století nezabránila hlodajícímu zubu času a z kdysi mohutného hradu se stala zřícenina. V roce 1996 byla obcí zrekonstruována hradní věž. V přízemí věže se nachází stylová restaurace. V patrech byla nainstalována dobová expozice zbroje a dokumentů o hradě a panství Starý Jičín.

Jezdecký meč ze 16. století nalezený při archeologickém průzkumu

Rekonstrukce vzhledu hradu ve 14. století