Stezky | doháje.cz

Původní dřevěná tvrz z 15. století byla začátkem 17. století přestavěna. Půdorys budov dostal tvar podkovy, přibylo patro s vysokými dřevěnými štíty. Manský statek Sedlnice získal sňatkem r. 1655 Hartwig Erdmann Eichendorff. Eichendorffové zámek přeměnili v klasicistním slohu na pohodlné panské sídlo, zámecký park nechali upravit v anglickém stylu. Vliv i majetek rodu postupně upadal, až v r. 1831 došlo kvůli zadluženosti k odprodeji veškerého majetku, kromě statku Sedlnice. V r. 1818 se stal jeho spoluvlastníkem, spolu se starším bratrem Vilémem, německý romantický básník Josef Eichendorff (1788 – 1857). Nepříznivou majetkovou rodinnou situaci měl vyřešit jeho sňatek s bohatou nevěstou. Eichendorff dal přes nevoli svých nejbližších přednost své lásce před existenčními a majetkovými spekulacemi. Zchudlý šlechtic se do budoucna stal úředníkem pruského ministerstva kultury. V sedlnickém zámečku se jeho pobyt datuje od r. 1845. Zimy trávil většinou v Berlíně. Mezi sedlnickými obyvateli byl „starý pán“ velmi oblíbený. Ve styku s lidmi byl velmi zdrženlivý, málomluvný, ale jinak velmi přívětivý. V Sedlnicích žil velmi osaměle, vznikla zde však řada jeho básní. Při procházkách často rád odpočíval v lese, kde se dnes nachází památný strom, Josefův dub. Po roce 1918 byla v zámku nalezena bedna s rukopisy asi 80 Eichendorffových básní V roce 1917 požár zničil pravé severní křídlo, v letech 1952–1954 musela být stržena i střední část z důvodu hrozby jejího zřícení. Ze zámku zbyla jen levá jižní část. Toto torzo ztratilo architektonickou cenu, budova není chráněnou památkou. Dnes je zde umístěn obecní byt.

Sněženky Joseph Freiherr von Eichendorff

Vzdáleným zpěvem nocí tiše zněl sad v šepotu vánku: „Zvonečky něžné, vzbuďte se z dlouhého spánku, či nechcete snad radost dnů příštích nám již zvěstovat?“ Nebyl to zpěv, byly to pocely stříbrné zvonky zazněly nádherou jara. Klesly však bolestí, když sněhy poslední svůj závoj rozprostřely.

I básník zmlkl slovem, jimž vzkřísil jaro kvetoucí nad jeho hrobem.