Rozsáhlý renesanční trojkřídlý objekt se dvěma nádvořími se nachází v těsné blízkosti novojičínského náměstí. Počátky zámku spadají do konce 14. století. Tehdy došlo za Voka z Kravař k výstavbě městských hradeb a součástí opevnění se od samotného začátku stal panský kamenný dům. Patrně v 2. polovině l5. století ho nechali další majitelé, páni z Cimburka, rozšířit na opevněný pozdně gotický dvoukřídlý městský hrad. R. 1500 bylo město Nový Jičín i s panstvím prodáno pěti bratřím ze Žerotína. Dnešní podobu dali zámku Bedřich z Žerotína a jeho nová manželka Libuše z Lomnice. Nejvýznamnější stavební úpravy byly provedeny v hlavním, dnes středním křídle. Trvalé turecké nebezpečí ovlivnilo výstavbu vysokých atik s řadami střílen a kulatých obranných věžic po obvodu zdí. Zámek tak představoval jakousi citadelu. Po Bedřichově smrti (v r. 1541) byl zámek s panstvím r. 1558 odprodán městu a užíván jako radnice a sídlo správy panství. V 80. letech 16. století nechalo město přistavět při hradbách třetí, západní křídlo s vysokou atikou s věžicemi s lucernami, takže byl dotvořen dnešní půdorys tvaru písmene F. Zámek byl během třicetileté války vydrancován švédskými vojsky a roku 1678 vyhořel. V průběhu 17. a 18. století byly prováděny jen menší opravy. V roce 1760 byly zasypány valy a příkopy a na jejich místě vznikly zahrady, později zastavěné. Část parku zůstala zachována. Poslední rozsáhlé stavební úpravy proběhly v 19. století. Byly odstraněny staré zchátralé věžice spolu s atikami. Původní pevnostní charakter zámku dnes připomíná pouze střední křídlo a nároží západního traktu s dvěmi věžicemi. Ve 30. letech dvacátého století se dokonce uvažovalo o demolici zámku, ze záměru naštěstí sešlo. Po roce 1945 se zámek stal sídlem muzea, v současnosti Muzea Novojičínska.

Zámek od bývalého „Zeleného příkopu“ před odstraněním věžic

Pohled na zámek před 2. světovou válkou