Kníže Karel I. z Liechtensteinu (1595 – 1627) uvedl do Valtic špitální bratry Jana z Boha 10. února 1605. Od tohoto dne se datuje také příchod milosrdných bratří do střední Evropy. Bratři převzali do své péče původní malý špitál se 6 lůžky, který přiléhal ke gotické kapli sv. Barbory. Základní kámen pro stavbu konventu byl položen 17. července 1662 Karlem Eusebiem z Liechtensteinu a jeho manželkou Beatrix. Současně v této době došlo i k rozšíření původního špitálu na 12 lůžek. Staré pohřebiště u kaple sv. Barbory bylo zrušeno a jeho ostatky přeneseny 28. srpna 1668 na nový nemocniční hřbitov, který požehnal P.Dr. Tertzen. V roce 1668 byla zbourána kaple sv. Barbory a byl položen základní kámen pro dnešní kostel sv. Augustina. Dokončení chrámu je datováno do roku 1670, ale stavba byla v roce 1673 ještě doplněna dvěma nízkými kostelními věžemi, které pak v roce 1873 byly knížetem Janem II. z Liechtensteinu zvýšeny o 12 metrů a opatřeny barokními báněmi. V konventní kvadratuře je umístěna socha sv. Jana z Boha z r. 1715 jako poděkování za záchranu Valtic před morem. Na původním rozhraní cest lednické a břeclavské byl umístěn kříž ze zrušeného hřbitova tzv. malá Kalvárie. Kamenný kříž zdobí barokní sochy Panny Marie a sv. Jana z roku 1760. Stálý nedostatek nemocničních lůžek vedl knížete Jan II. z Liechtensteinu k rozhodnutí, že je třeba vybudovat novou nemocnici. Základní kámen k ní byl položen 31. července 1890 a vysvěcena byla v roce 1892. V roce 1894 nechal ještě postavit kníže v areálu nemocnice výkropní kapli a pitevní sál. V době válek byla nemocnice vždy přeměněna v lazaret se stálým přísunem raněných, které bratři obětavě opatrovali ve dne i v noci. Po nástupu komunistického režimu byli bratři obviňováni z protistátního smýšlení a to bylo také důvodem k zabavení celého konventního hospodářství. V roce 1949 byla nemocnice Milosrdných bratří zestátněna a bratřím odebrána. Provozovatelem nemocnice od roku 1996 je Nemocnice Valtice, s.r.o.

Znak Řádu milosrdných bratří.

Kostel, konvent a nemocnice na kresbě z r. 19. století.

Mezi členy řádu milosrdných bratří bylo mnoho osobností, které vynikaly jako lékaři, vědci i historikové. Nejporozuhodnější osobností byl však R.P. Norbertus Boccius (1729–1806), profesor anatomie, chirurgie a botaniky, ředitel chirurgicko-ošetřovatelské školy, převor a později i provinciál řádu. Je autorem mnoha spisů z oboru botaniky, z nichž nejpozoruhodnějším je herbář -čtrnáctisvazkové dílo „Liber regni vegetabilis“ ( 1777 – 1790), které patří k unikátům v celé Evropě.

Milosrdní bratři při vizitě z r. 1936.