Vesnice, která proslula jako rodiště českého zemského patrona a zakladatele sázavského kláštera sv. Prokopa, se v písemných pramenech poprvé připomíná roku 1249 jako majetek olomouckého biskupství. V jeho držení byla až do roku 1437, kdy přešla do vlastnictví pánů z Kunštátu a Poděbrad. Součástí poděbradského panství, jež od roku 1495 náleželo české královské komoře, byla podstatná část vesnice až do jeho zániku v roce 1848. Svatopro­kopský dvůr stojí údajně na místě dvorce, v němž se kolem roku 990 narodil sv. Prokop. Ve vrcholném a pozdním středověku byl obydlím místní zemanské rodiny. Roku 1599 dvůr získal rod Berků z Dubé, po němž jej v první čtvrtině 18. století ovládli páni z Vrbna a později Mladotové ze Solopysk. Na jeho severním okraji se nachází barokní kostel sv. Prokopa. Jeho stavebníkem byla v letech 1708 – 1710 Františka Rozálie Kinská z Dubé, která zhotovením projektu pověřila slavného Jana Blažeje Santiniho – Aichela. Roku 1900 byl kostel rozšířen přístavbou věže. Interiér je vybaven mobiliářem z 18. a 19. století. Pověstmi opředená studánka sv. Prokopa s barokní světcovou sochou byla do dnešní podoby upravena v roce 1831. Východně od návsi stál středověký kostel sv. Petra a Pavla, zbořený postupně v letech 1816 – 1900. Jeho existenci připomíná památník z roku 1902. Pozornost si zaslouží několik ukázek lidové architektury ze druhé poloviny 18. a z průběhu 19. století. V areálu statku čp. 8 je umístěno soukromé Muzeum traktorů a zemědělské techniky, založené v roce 1996. Na východním okraji Chotouně leží konec (dnes bohužel částečně zaniklé) tzv. Čertovy brázdy, která prochází krajinou v délce 21 km od Sázavy k Chotouni. Podle místních pověstí měl tuto „brázdu“ vyorat sv. Prokop s čertem zapřaženým do pluhu. Zřejmě se může jednat o pozůstatek pravěké či raně středověké úvozové cesty. Homole sv. Prokopa nad koncem brázdy je ve skutečnosti pravěkým mohylovým hrobem velmože z období bylanské kultury v 7. – 6. století př. n. l. Na jejím vrcholu stojí kamenný kříž z roku 1808.