Křížek svatého Jana Nepomuckého

Naši předkové stavěli u cest kříže a kapličky s vyobrazením některých svatých. Buď se jednalo o svaté patrony místních řemeslníků nebo o patrony cest, mostů, šťastného návratu a podobně. Vedlejší, ale nezanedbatelnou, roli plnily tyto stavby jako orientační body. Pokud si prohlédneme staré mapy rakouského vojenského mapování, najdeme na nich vyznačeno takových staveb mnoho. V okolí této stezky je jich zaznamenáno 7 v roce 1851 a 8 v roce 1880, přičemž 2 kříže z předchozího období nejsou zaznamenány a 3 kříže jsou nové. Umístění kříže se svatým Janem Nepomuckým na tomto místě muselo mít nějaký konkrétní důvod. V mapě z r. 1781 je v těchto místech uveden místní název „Zestakowa Rokle“, který už v pozdějších mapách není, ale na začátku rokle je křížek. Možná to je pocta svatému Janu za záchranu života, možná vzpomínka na někoho, kdo zde zahynul, či varování před vodním živlem, protože je zde zmapován počátek vodního toku.

Svatý Jan Nepomucký je bezesporu světově nejproslulejším českým svatým patronem. Bývá označován jako prvomučedník zpovědního tajemství katolické církve. Je patronem české země a také sousedního Bavorska. Zároveň se však jedná o světce, jenž do jisté míry stále rozděluje veřejnost – na jedné straně je vnímán jako postava vzbuzující vzepětí úcty, vřelé zbožnosti a umělecké tvořivosti období baroka, na straně druhé bývá svatý Jan někdy označován jako umělá legenda, vytvořená jezuity v době temna jako náhrada a zapuzení mistra Jana Husa z paměti národa.

Svatý Jan Nepomucký – historie a legenda

Jan se narodil v městečku Nepomuk (tehdy Pomuk) v západních Čechách někdy kolem roku 1345, jeho otec zde zastával funkci městského rychtáře. Studia údajně absolvoval v cisterciáckém klášteře pod Zelenou Horou a na vyšší škole v Žatci. Později získal další vzdělání na právnické fakultě Karlovy univerzity a na univerzitě v italské Padově. V roce 1375 se připomíná ve funkci notáře arcibiskupské kanceláře.

Kněžské svěcení Jan přijal v roce 1380. Působil také jako žatecký arcijáhen, kanovník u sv. Jiljí a kanovník na Vyšehradě. Vrcholu své kariéry dosáhl, když se stal generálním vikářem arcibiskupa Jana z Jenštejna. Roku 1393 se však společně s arcibiskupem dostal do sporu s králem Václavem IV. Když proti jeho vůli dosadili mnicha Odolena na opatský stolec v Kladrubech, byl Jan Nepomucký spolu se svými spolupracovníky zatčen a mučen. Později dal král všechny zatčené propustit, Jan však již předtím na mučidlech zemřel a jeho tělo bylo shozeno z Karlova mostu do Vltavy. Některé prameny zmiňují jeho utopení. Legenda vypráví, že se tehdy otevřela nebesa, sestoupili andělé s palmovými ratolestmi a kolem Janova těla se rozzářila tajemná světla. Jeho tělo později nalezli rybáři podle pěti zelených šesticípých hvězd zářících nad jeho tělem. Pohřben byl ve Svatovítské katedrále Pražského hradu, a jak píše Bohuslav Balbín, „na vrch hrobu položen kámen s velkým nápisem, jakýž podnes čteme v řeči latinské: Ctihodný pan magister Jan Nepomucenský, tohoto kostela kanovník, královny zpovědník, že tajnosti svatosvaté zpovědi strážce byl až do smrti, od Václava Čtvrtého, českého krále Karla Čtvrtého syna, pokoušen mučením, z mostu do Vltavy uvržen, zázraky oslaven, zde leží pohřbený léta 1383.“ Jan Nepomucký však ve skutečnosti zemřel až o deset let později, roku 1393.

Od té doby postupně sílila jeho legenda až po více než třech staletích došlo k Janovu svatořečení. Ačkoliv je Jan Nepomucký je dnes znám především jako mučedník zpovědního tajemství, ze 14. století se žádné záznamy o tom, že by funkci zpovědníka – a to přímo zpovědníka královny – vykonával, nedochovaly. Poprvé se takto o něm zmiňuje ve své knize Tomáš Ebendorfer z Haselbachu až v roce 1449. Příběh Jana Nepomuckého zaznamenal ve známé „Kronice české“ rovněž Václav Hájek z Libočan (1541–43). První souvislé podání jeho života můžeme číst v díle „Fama posthuma“ Kašpara Drauškovia a Jiřího Plachého (1641), legendu dále zpracovali například Jan Ignác Dlouhoveský či Tomáš Pešina z Čechorodu. Vrcholu literárního zpracování pak legenda dosáhla díle Bohuslava Balbína:

„Václav pak král snad, jak sice zahálčivý byl, z okna vykoukaje jeho spatřil. (…) Slyš, praví, kněže, umříti musíš, jestli ihned zpovědi ženy mé nevyjevíš, a co ona se tobě kdy vyznala, neoznámíš. Blahoslavený Jan, věda, že v tolikráte opáčené věci daremné je mluvení, znamením celé hlavy nelibost svatokrádeže ukázal. Hned silní chlapi na zavolání královské jeho do jiné komory vnesli, nočně na most přes řeku Vltavu uvedli, on pak smrt svou horlivými modlitbami a vzdycháním Pánu Bohu poroučeje, z mostu shozen a utopen byl 16. máje léta 1383.“ (Bohuslav Balbín: Vita B. Joannis Nepomuceni Martyris, 1671)

Kniha byla přeložena do všech evropských jazyků a formou misií šířena doslova po celém světě – přeložena též do japonštiny, čínštiny a jazyka malajských domorodců. Proměnou prošlo v průběhu let světcovo zpodobení, které se ustálilo ve své konečné formě zhruba půl století před Janovým svatořečením. Dne 31.8.1683 byla vztyčena na Karlově mostě mučedníkova socha, dílo sochaře Jana Brokoffa, které mělo vliv na všechny pozdější sochy Svatého Jana Nepomuckého u cest, na mostech, před kostely nebo na mariánských a trojičních sloupech. Jan zde bývá zpodoben v kanovnickém oděvu se svými atributy – křížem a martyrskou palmou.

Vyobrazení svatého Jana Nepomuckého na Karlově mostě od J. Brokoffa

Postupné sílení kultu svatého Jana Nepomuckého a nárůst jeho popularity v lidových kruzích i ve vyšších vrstvách obyvatelstva vyvrcholilo v první polovině osmnáctého století. Jan byl nejprve roku 1721 blahoslaven a o osm let později (19. března 1729) v Lateránské bazilice v Římě svatořečen. Známou relikvií, důležitou pro svatořečení, je světcův jazyk, a s ním spojené zázraky.

Svatořečení Jana Nepomuckého v Lateránské bazilice

Svatý Jan Nepomucký bývá dále uváděn jako:

• ochránce cti a proti vší zlé pomluvě, proti nařčení, pomocník v úzkostech srdce
• patron mostů, vorařů, mlynářů a ledařů, ochránce proti povodním, patron plavců a tonoucích
• patron kněží a zpovědníků, kazatelů a almužníků, přímluvce chudých a nemocných, pomocník neplodných žen
• patron klidné smrti a ochránce proti moru
• ochránce Prahy a ochránce proti Turkům
• patron Habsburků, Schwarzenberků a Wunschwitzů
• a také patron bezpečného putování a šťastného návratu!

Svatý Jene z Nepomuku, drž nad námi svoji ruku, ať nám Bůh dá, co dal tobě, by náš jazyk nezhnil v hrobě! K. H. Borovský

Mapa trasy

Trasa na další stanoviště

Od svatého Jana dále rovně, na prvním rozcestí doprava a starou lesní úvozovou cestou dojdete po necelých 600 m na větší křižovatku se zelenou TZ a cyklotrasou (CT) 0031. Odtud se dáte jihozápadním směrem dolů směrem k haberské silnici po CT 0031, kde tato končí a dále pokračuje trasa naší stezky po CT 0024 do Struhařova. U hřiště překonáte hlavní silnici a kolem konzumu se stále po CT 0024 dostanete ke Hliněnému rybníku. Zde zahnete ostře (téměř nazpět) doprava, za rybníkem sejdete z CT 0024 a ulicí rovně dojdete po cca 160 m k začátku lesa, kde se nachází zastavení č. 4 – K Zaječí (historie řemesel).