Kámen z geologického hlediska
Není kámen jako kámen
Slovo kámen je naprosto obecně používáno, ale zamysleme se nad tím, jak různorodé pojmy slovo kámen ukrývá. Je to:
- pevný úlomek jakékoli horniny, stejně jako
- skála, nebo
- drahokam, či
- hrací kámen (šachy, dáma, domino).
Slovo kámen je velmi obecné a nedotýká se materiálu, kterým je tvořen (až na draho-kam, avšak i zde je mnoho možností).
Kámen je lidmi využíván již od dávnověku. Nejprve to byla zbraň a nástroj, teprve v pozdější době, kdy se lidé usadili, začali kámen používat i na stavby. Nejprve v podobě, v jaké jej nalezli, ale časem jej začali opracovávat. Tehdy zjistili, že různé kameny jsou různě pevné, různě se lámou, štípají, opracovávají – že tento kámen je vhodný pro to a tamten zase pro něco jiného. A kameny různých vlastností bylo nutno odlišně pojmenovat. Názvosloví hornin, jak je známe dnes je však velmi mladé a vzniklo až v 19. a 20. století. Některé názvy jsou vytvořeny podle vlastností (kvarcit – hornina z křemene), jiné podle vzhledu (rohovec) nebo podle místa výskytu horniny (polzenit podle Ploučnice). Opravdu starých názvů hornin je málo, např. syenit, mramor nebo nefrit. Slovo žula vzniklo podle jazykovědců z německého „Sohle (starší tvary sola, sole, sol – »podšev, spodek nohy«), které samo nejspíše pochází z latinského solea »podšev, sandál«. Tímto slovem němečtí havíři jmenovali také tvrdé dno dolů a s tímto významem přešlo německé Sohle (vysl. zóle) do české mluvy hornické (zejména v Kutné Hoře je nalézáme v 15. a 16. století ve znění žuol, žuola, žůla, žula)“ (Naše řeč 9, volume 7/1923).
Právě žula je jedním z často používaných kamenů. Z petrologického hlediska je to hlubinná vyvřelá hornina tvořená základními minerály – živci, křemenem a slídou. Živce mají proměnlivé složení s různým zastoupením draslíku, sodíku a vápníku. Sodno-draselné živce označujeme jako alkalické (mikroklin, ortoklas) a sodno-vápenaté jako plagioklasy (sem patří labradorit s měňavou hrou barev). Název žula je vyhrazen pro horninu, v níž převažuje obsah alkalických živců (ortoklas, mikroklin) nad plagioklasy. Horniny stejného složení, ale s vyšším obsahem plagioklasů se nazývají granodiorit, diorit, gabro. Podle průměrného mineralogického složení obsahuje říčanská žula 34 % plagioklasů a 28 % alkalických živců. Petrologicky správné pojmenování by tedy znělo granodiorit. Pro přehlednost označení horniny budeme dále používat vžitý název říčanská žula.
Žula je klasický kámen používaný především pro stavební práce – je pevná a trvanlivá. Z hlediska těžby je dobře štípatelná. To ji předurčuje pro výrobu kostek, obrubníků, soklového kamene, schodů, ale i pro řezání na desky a jejich následné leštění. S leštěnou žulou se setkáme v interiérech staveb, ať již jako s obkladovým materiálem na stěnách (bývají i na fasádách), podlahou, nebo deskou stolu, či parapety na oknech.
Říčanský žulový masiv
Protože je příroda mnohotvárná, nejsou ani ložiska žuly ve světě či u nás rozmístěna rovnoměrně. Zde v okolí Mukařova se nacházíme na jedné z lokalit v ČR, kde se žula vyskytuje. Jsme na severním okraji středočeského žulového masivu (plutonu). Těleso o přibližné délce 170 km, šířce 30 km a ploše kolem 3200 km2 sahá od Plaňan na severu až k hranicím Rakouska na jihu. Radiometrickým měřením bylo zjištěno, že středočeský pluton je starý 355 až 335 miliónů let, což odpovídá prvohorám – době, kdy na Kladensku, Plzeňsku a Ostravsku rostly plavuně a přesličky, ze kterých vzniklo černé uhlí. Žula je zde uložena jen mělce pod povrchem a tak v těchto příhodných podmínkách vznikla ve zdejší oblasti řada lomů, které dodávaly kámen pro stavby do blízkého i vzdálenějšího okolí. Do současné doby se nám dochovalo v různém stavu na 20 lomů či jejich pozůstatků. Zatopených nebo zasypaných lomů jámových, ve kterých se těžilo do hloubky i lomů stěnových, kde se z okolního terénu těžba zakusovala do kopce zanechávajíce po sobě působivé skalní stěny. V provozu je dnes jen jediný – Novákův lom na Horce v Žernovce. Další lomy ve středočeském plutonu jsou například Mrač, Pecerady, Horní Požáry, Vahlovice u Blatné. Dalšími známými ložisky žuly v ČR jsou v Jeseníkách Žulová (slezská žula), na Českomoravské vysočině Mrákotín, na Liberecku Ruprechtice (liberecká žula).
Mapa trasy
Trasa na další stanoviště
K dalšímu zastavení odbočte po cyklotrase 8218 a projděte cestou skrz chatovou osadu pod návrší do polí. Zde je zastavení č. 7 – Na Skalce (složení žuly).