Kamenolomy v Srbíně

Dva největší dochované lomy, Duškův a Liškův, se nalézají poblíž návsi u jižního konce Srbína, západně od silnice Srbín – Svojetice. Vidět je můžete nejlépe z cesty vedoucí ke kamenictví, která mezi nimi prochází.

Duškův lom

Největší ze srbínských lomů je první v řadě vpravo u silnice do Svojetic. Lom byl v provozu od roku 1914. V lomu pracovalo v některých letech až 26 zaměstnanců. Název Duškův je podle původní majitelky, kterou byla Barbora Dušková ze Srbína čp. 24. Kámen, který se zde dobýval, je porfyrická biotitická žula, světle šedomodré barvy. Ojediněle se v něm objevují tmavé pecky o velikosti kolem 15 cm a místa s nahloučením vyrostlic živce. Kámen je pevný a houževnatý, velké tvrdosti. Díky své tvrdosti se používal hlavně k výrobě dlažebních kostek a tesaného stavebního kamene. Produkce lomu se pohybovala kolem 240 m3 za rok. Lom je svého času popisován jako jámový o přibližných rozměrech 30×60 m a hloubce 5 m. K čerpání vody bylo instalováno elektrické čerpadlo a pro odvoz kamene výtah. V dnešní době je lom zatopený a plocha lomu zabírá cca 3 900 m2.

Duškův lom – na fotografii je vidět způsob dopravy kamene z lomu. Vozíkem od stěny k hlavní koleji a po ní pomocí lan na povrch.

Duškův lom – na fotografii je vidět způsob dopravy kamene z lomu. Vozíkem od stěny k hlavní koleji a po ní pomocí lan na povrch.

Liškův lom

Také tento lom má své jméno podle původního majitele Františka Lišky. Lom byl otevřen jižně od Duškova lomu až v roce 1930, ale dosáhl trojnásobné produkce. Těžený kámen je stejný i stejné kvality jako v Duškově lomu a má i stejné využití. Kvalitní kámen se nalézá 3 m pod povrchem. Zvětralá žula byla částečně zpracována na štěrk. Lom byl stěnový v době těžby o rozměrech cca 40×30 m s výškou stěny 13 m. Obdobně jako Duškův lom je i tento zatopený. Dnešní rozloha lomu je cca 1 190 m2.

Kamenická díla

O srbínských lomech se traduje, že zde byly vytěženy kameny na knoflíky pro Stalinův plášť na byvším letenském pomníku v Praze. Podle vyprávění každý z nich byl prý velký jako bochník chleba. Jestli tomu tak skutečně bylo, není jisté, neboť záznamy se nepodařilo ověřit. Vlastní pomník byl poskládán z 235 kvádrů žuly z Ruprechtic a Rochlic u Liberce, ale na úpravu okolí pomníku a jeho drobné detaily byl použit kámen z různých míst. Je tedy možné, že materiál na knoflíky pocházel opravdu z některého ze zdejších lomů.

Gigantický pomník J. V. Stalina v Praze na Letné – na místě dnešního kyvadla

Gigantický pomník J. V. Stalina v Praze na Letné – na místě dnešního kyvadla

Z místního kamene je také pomník padlým uprostřed návsi. Je to jeden z klasických jednoduchých pomníků, které byly vyrobeny z vylomeného neupraveného bloku žuly. Takových pomníků a pomníčků potkáte v celé české krajině mnoho. Zde je na blok připevněna deska se jmény padlých, na jiných je pouze upravená plocha, na níž jsou vyryta jména padlých. Dalším příkladem lidové tvořivosti může být pomník padlým v Mukařově. Na pomníku je patrná drobnější kamenická práce na stojanu pro květiny a oddělení podstavce.

Pomník padlým v Mukařově

Pomník padlým v Mukařově

Z dalších kamenných děl můžete tu vidět několik typů dříve běžných žulových patníků. Mají různé tvary podle toho, k jaké konkrétní potřebě u cest sloužily. Ve vedlejší obci, ve Svojeticích, můžete na jižní části návsi vedle rybníku vidět unikátní bránu do dvora, která má žulovou klenbu, a jako jedna z mála dochovaných prací je i datována.

Kameník při práci

Kameník při práci

Na návsi tu stojí zády k pomníku i kamenná zvonička, která však oproti očekávání není z žuly, ale z červeného pískovce těženého z lomů u Nučic (u Kostelce nad Černými Lesy) od 14. do 19. století. Křížků a zvoniček z nučického pískovce je v kraji mnoho. Je to dáno tím, že pískovec se opracovává daleko snadněji než žula a do Nučických lomů je to jen 15 km. Tato zvonička kombinuje svou funkci s kapličkou a takových je známých poměrně málo. Jedinou velice podobnou zde v kraji dochovanou můžete spatřit v nedalekých Štíhlicích (viz. foto). Nepřipomínají vám tyto zvoničky tak trošku zvoničky z Ladových obrázků?

Štíhlická zvonička

Štíhlická zvonička

Budování vesnických zvoniček nařídila Marie Terezie tzv. „ohňovým patentem“ z let 1751 („Řád k hašení ohně pro města, městečka a dědiny Markrabství moravského“) a 1755 („Řád pro hašení ohně pro země koruny české“). Patent byl vydán proto, aby se zabránilo katastrofálním požárům, kterým padly za oběť velké části měst a obcí. Tímto patentem je přikázáno komíny a černé kuchyně stavět zděné a v každé chalupě do roka zřídit zděný komín. Nám to již připadá normální, ale v té době se vařilo v kotlích zavěšených nad ohništěm (černá kuchyně je v Louňovicích) a z otevřeného ohniště pod doškovou střechou nebylo k požáru daleko. Dalším přikázáním bylo mít v každé obci zvon a bylo nařízeno na něj zvonit v případě, že někdo vidí požár. Když se zjistilo, že vrchnost přistupuje na svých panstvích k realizaci nařízení patentu velmi liknavě, byl patent Josefem II. 24. ledna 1787 zpřísněn. Na druhou stranu tato liknavost byla také důvodem, proč zvoničky mívají velmi variabilní výstavbu a rozměry. Liší se totiž nejen teritoriálně a dobově, ale také podle majetkových možností vrchnosti.

Mapa trasy

Trasa na další stanoviště

Z návsi se dáte dále po cyklotrase 8218, která vás dovede až do Mukařova. Zde na křižovatce Obecní ulice se Smrkovou odbočíte z cyklotrasy doleva do Smrkové a hned doprava do ulice Vodní. Na jejím druhém konci u lesa najdete u požární nádrže zastavení č. 9 – Dubina (historie Mukařova a okolí).

Napište : nospam
Další obrázek
 

Komentáře na Facebooku

Zobrazit na velké mapě

Zastavení na stezce

Kódy

GPS pozice

N 49° 58.773’, E 14° 44.371’
[MAPY.CZ] [GPX]

Kontakty

OS Mukařov-sko, Ladův Kraj, MAS Říčansko
Mukařov-sko, občanské sdružení pro Mukařov, Srbín a Žernovku
Tel.:
e-mail:mukarov-sko@volny.cz
http://www.mukarov-sko.cz