Lesní jezírko

Jak vzniklo?

Jezírko s charakterem lužiny, které tu dnes vidíte, nemá za sebou dlouhou historii. V roce 1954 bylo na kraji lesa ještě pole a louka podél potoka Lázný. Vznik jezírka nejspíše vypadal následovně. Přes potůček byl brod, který koňské potahy bez jakýchkoliv problémů překonaly a nerozbily jej. S nástupem mechanizace však docházelo k rozmáčení terénu kolem potoka a tak se začala cesta vysypávat štěrkem, stavebním rumem apod., aby zůstala průjezdná. Tak de facto vznikal základ hráze, která začala bránit vodě v přirozeném odtoku. Vzhledem k velmi plochému terénu a značné ploše, kterou potok odvodňuje docházelo při vydatnějších deštích k častému rozlévání potoka na louku a do pole, takže bylo neustále potřeba přisypával materiál do cesty, aby bylo možno obhospodařovat pole V Zájezdí. Návozem pevných i sypkých materiálů byla vlastně postupně vytvářena hráz, za níž došlo k rozlití potoka a vytvoření jezírka. Hladina vody v jezírku kolísá podle množství srážek. Z hydrogeologického hlediska je vysvětlení jasné. V rozvětralé svrchní části žulového podloží je celkem stabilní úroveň hladiny podzemních vod. Vzhledem k dobré propustnosti svrchních partií je podzemní kolektor rychle naplněn srážkovými vodami, ale spodní část, která je o něco hůře propustná než svrchní, nedokáže akumulované vody rychle odvést a pohyb vody se tak odehrává především ve svrchní části. Jenže vzhledem k tomu, že svrchní část nemá velkou zásobní kapacitu vystoupí hladina podzemní vody v některých místech až k povrchu, čímž dojde k podmáčení terénu. Po vytrvalejších deštích stoupá voda v jezírku a zatápí cestu na hrázi, takže tu je nutno opět zasypat aby byla průjezdná. Tak zde vzniklo neúmyslným lidským přičiněním krásné klidné zákoutí u vody ze tří stran obklopené lesem. Jezírko je celkem mělké a nejhlubší místo je v místech kudy původně tekl potok. Že zde byl potůček, se projevilo v poměrně rychlém nástupu mokřadních rostlin na březích vznikajícího jezírka. Rákosiny i ostřice postupovaly s břežní linií a otevírala se volná vodní hladina. Na mělkých a občasně zatápěných partiích jezírka se vytvářejí bochníkovité trsy ostřic, které snášejí mokro lépe než ostatní traviny. Postupné zvedání hladiny se projevuje v odumírání stromů, které zůstaly ve vodě. Časem zůstanou pouze ty na březích, protože trvalé zaplavení kořenů nepřežije žádný z našich stromů a keřů.

Pohled na jezírko z druhé strany od lesa

Pohled na jezírko z druhé strany od lesa

Vodní fauna

Taková vodní plocha se ovšem musí rychle zaplnit také živočichy. Nejdříve nový prostor k životu objeví hmyz, po něm přijdou obojživelníci, pak ptáci, pak lesní zvěř a nakonec člověk. Když se podíváte na hladinu jezírka, všimnete si asi nejdříve budek pro kachny. Kachna divoká je využívá jako náhradu za přirozená hnízdiště. Normálně hnízdí kachna divoká na březích stojatých i tekoucích vod po celém území ČR například ve stromových dutinách, ale mnohem častěji na zemi v husté vegetaci. Od konce 70. let však dochází k celkovému snižování stavu druhu. Umísťování budek je jedním ze způsobů, jak populaci divokých kachen podpořit.

Hloubka hnízdní dutiny v kachní budce může být až 1 m, ale stačí už cca 30 cm. Vnitřní šířka dutiny je 25 – 30 cm, stejně jako její výška. Velikost vletového otvoru je minimálně 15×15 cm. Před budkou se umísťuje nástupní prkénko pro výstup z vody o rozměrech cca 25×25 cm. Budka se umísťuje nad vodní hladinu nejlépe při okrajích rybníků, tak aby dno bylo cca 30 cm vysoko. Jednoduché a zároveň dostatečně stabilní je upevnění na tři kůly zaražené do dna rybníka. Pro zvýšení pravděpodobnosti zahnízdění se do budky vloží trochu suché trávy.

Hloubka hnízdní dutiny v kachní budce může být až 1 m, ale stačí už cca 30 cm. Vnitřní šířka dutiny je 25 – 30 cm, stejně jako její výška. Velikost vletového otvoru je minimálně 15×15 cm. Před budkou se umísťuje nástupní prkénko pro výstup z vody o rozměrech cca 25×25 cm. Budka se umísťuje nad vodní hladinu nejlépe při okrajích rybníků, tak aby dno bylo cca 30 cm vysoko. Jednoduché a zároveň dostatečně stabilní je upevnění na tři kůly zaražené do dna rybníka. Pro zvýšení pravděpodobnosti zahnízdění se do budky vloží trochu suché trávy.

Hlavní potravou kachny divoké je hmyz a jeho larvy, malí měkkýši nebo vodní i suchozemské rostliny. Kachna divoká patří mezi ptáky k největším žroutům. Je schopna horlivě pronásledovat rybu, červa nebo i obojživelníka. Občas se zde zastaví také volavka popelavá, kterou pak můžeme spatřit, jak nehnutě stojí ve vodě a čeká na sousto. Převažující složkou v potravě volavky popelavé jsou ryby, požírá však také obojživelníky, měkkýše, hmyz a jiné bezobratlé, malé ptáky a savce, často plení i hnízda vodních ptáků. Můžeme zde spatřit různé druhy vodního ptactva, počínaje Kachnou divokou (Anas platyrhynchos) zvaná březňačka, je naše největší plovavá kachna. Patří také mezi nejúspěšnější druhy ptáků, který se byl schopen naprosto přizpůsobit rychle se měnícím životním podmínkám. Z kachny divoké byla později vyšlechtěna kachna domácí.

Kachna divoká

Kachna divoká

Čírka obecná (Anas crecca) je malá plovavá kachna z čeledi kachnovití. Samci mají tmavohnědou hlavu s jemnou světlou kresbou, samice jsou nenápadně zbarvené. Je to nejmenší kachna, vážící pouze 200 až 400 g. Hnízdo si s oblibou staví ve vřesovištích. Snáší 8–10 vajec (nezaměňujte s ženským pohlavním orgánem-vajíčkem), na kterých sedí samice.

Čírka obecná

Čírka obecná

Lyska černá (Fulica atra, syn. Fulica prior) je středně velký plovavý pták široce rozšířený na velkém území Eurasie, v Indonésii, Austrálii a severní Africe. Lyska černá má robustní tělo celé porostlé lesklým černým peřím. Odlišné barvy je pouze bílý zašpičatělý zobák a čelní štítek, červené oči a šedé končetiny, na kterých nemá plovací blány, ale pouze kožní lem. Samec má o něco větší čelní štítek než samice, zbarvením se od sebe neliší. Nezralí ptáci jsou barvitější, postrádají čelní štítek a mají bíle zbarvenou přední část hrdla. Čelní štítek bývá navíc o něco větší na jaře než na podzim. Při plavání lyska navíc kývá hlavou střídavě dopředu a dozadu a před potopením provádí jakousi „šipku“.

Lyska černá

Lyska černá

V každém rybníce jsou ryby a u každého rybníka je rybář. Většinu ryb do rybníka vysadí člověk, občas ryby připlavou proti proudu a snad je dokáží přinést ptáci jako jikry přichycené na peří nebo nohách, protože jak si jinak vysvětlit ryby v rybníčcích (spíše loužích), kam se proti proudu ryba nedostane a rybáři tam nic nevysadili. Na takovéto rybníčky se vysazuje karas, kapr, lín a štika, aby ryby nezlenivěly. Daleko jednodušší je to se hmyzem. Ten sem přiletí a zabydlí se velmi snadno. V krátké době zde máme šídla a vážky, potápníky, vodoměrky a bruslařky. Stejně tak obojživelníci. Žáby jsou v „každém“ lese, stejně jako čolci. Navíc zde už potůček byl, takže se jen rozšířili na větší plochu.

Ještě jedna zajímavost kolem vody se na stezce nachází. Silnice Praha – Kutná Hora zde tvoří hranici rozvodí mezi Labem na severu, Vltavou a Sázavou na jihu. Lázný potok zde a Výmola v Mukařově, nebo Šembera v Kozojedech tečou do Labe, zatímco Jevanský a Louňovický potok nebo Mnichovka končí svou pouť v Sázavě a Rokytka napájí přímo vody Vltavy.

Mapa místních vodních toků s hranicemi rozvodí

Mapa místních vodních toků s hranicemi rozvodí

Mapa trasy

Trasa na další stanoviště

Z Jezírka pokračuje trasa 280 m okrajem lesa zvaným „Zájezdí“ dále po zelené TZ, potom uhýbá doprava a po dalších cca 280 m se napojíte na červenou TZ, která vás přivede k poslednímu ze zastavení naší stezky č. 13 – Pamětní kámen (pamětní kameny Liechtensteinů).

Napište : nospam
Další obrázek
 

Komentáře na Facebooku

Zobrazit na velké mapě

Zastavení na stezce

Kódy

GPS pozice

N 49° 59.875’, E 14° 46.075’
[MAPY.CZ] [GPX]

Kontakty

OS Mukařov-sko, Ladův Kraj, MAS Říčansko
Mukařov-sko, občanské sdružení pro Mukařov, Srbín a Žernovku
Tel.:
e-mail:mukarov-sko@volny.cz
http://www.mukarov-sko.cz