Nejstarší zdejší sklárna měla být založena před rokem 1679, ale prokazatelné zprávy o ní pocházejí až z roku 1709, kdy jsou v popisu panství zmiňovány mimo jiné „v muckenwaldském lese stojící sklárny“. Z tohoto roku pochází také zpráva, že lesy jsou v okolí sklárny již vyčerpané a nelze vyloučit, že sklárna zanikla záhy po roce 1709.

Další sklárnu na Muckenhofu vybudoval v roce 1731 Christian Anton Eisner ze sklárny Slavětín v Posázaví, ale jako zdejší skelmistr je do roku 1741 zmiňován jeho příbuzný Franz Andreas Eisner a v roce 1741 (1742?) ji převzal syn Christiana Antona Eisnera – Johann Nicolas, pod jehož vedením pracovala do roku 1766. Po něm ji převzal jeho zeť Johann Wenzl Schündler, který ji provozoval do jejího zániku v roce 1773. Sklárna vyráběla za Eisnerů a Schündlera zřejmě lepší druhy dutého skla podobně jako jiné eisnerovské sklárny a dodávala je jako polotovar do severočeských rafinerií. Ke konci éry druhé mukenhofské sklárny zde pracovalo 10 sklářů a pomocný personál. Sklárna zanikla v době, kdy řada skláren končila svůj provoz pro dramatické zvýšení cen potaše a špatné odbytové podmínky, to mohly být důvody zániku i druhé sklárny u Mukenhofu.

Skláři se znovu objevili v polesích u Mukenhofu o několik desítek let později. V roce 1797 zde obnovil provoz patrně na stejném místě, kde stála předchozí sklárna skelmistr z Českého lesa Josef Zahn, doba byla ale ekonomicky stále těžká a tak se postupně spojoval s různými společníky a na huti mu zůstal jen podíl, ten v roce 1803 (1805?) převzal jeho bratr Johann Andreas Zahn. Josef Zahn zde stále vedl provoz. V roce 1808, ale sklárna v Mukenhofu nedokázala překonat obtíže tehdejší hluboké krize českého sklářství a provoz zde byl definitivně zastaven. Za éry Zahnů vyráběla sklárna, podobně jako v předchozím období, spíše duté sklo jako polotovary pro severočeské rafinerie. Text PhDr. Jitka Lněničková