První sklárnu ve Šmauzích založil v roce 1754 Ignaz Schmaus v místech, kde později vznikla osada Přední Šmauzy (tehdy bylo místo nazýváno také „Vierbrunnen“ – Čtyři studny). Od roku 1761 zde byl jeho společníkem Johann Georg Pock (Bock) z Javorné. Sklárna vyráběla velmi kvalitní tabulové a zrcadlové sklo a neměla o zákazníky nouzi, zejména pro kvalitní zrcadlové sklo sem dojížděli obchodníci ze severních Čech i z Prahy. Také v okolních lesích bylo dost dřeva, a tak se Ignaz Schmauz rozhodl, že vystaví ještě jednu menší huť v místech pozdější osady Zadní Šmauzy (někdy se psalo o „malé zadní Šmausově huti“). Do počátku 70. let 18. století pracovaly obě sklárny, ale podobně jako řada jiných skelmistrů se v této době dostal Schmaus do dluhů pro vysoké ceny potaše, a proto byla sklárna někdy na přelomu let 1771 a 1772 zastavena a na Schmausův majetek byl vyhlášen konkurs. Celý proces urychlila neochota panství se Schmausem jednat, protože zde byly kvůli předchozím sporům velmi napjaté vztahy. Soudní spory se pak táhly do poloviny 80. let 18. století. Sklárny ve Šmauzích byly v té době mimo provoz, i když o ně například v roce 1776 projevil zájem Josef Franz Hafenbrädel z Hůrky. Teprve v roce 1787 sem přešel ze sklárny ve Zhůřích Jakub Löffelmann s celým personálem. Na sklárně byl ale jen 5 let a v roce 1793 odešel na Vysočinu. V roce 1797 pak sklárnu obnovil nájemce Peter Tauschek, ale i tentokrát sklárna pracovala jen krátce a již roku 1800 byla definitivně mimo provoz. Důvodem byla zřejmě hlavně celkově neutěšená situace v odbytu českého skla a vysoké ceny potaše. Text PhDr. Jitka Lněničková