Již roku 1531 jsou z okolí nynějšího Božího Daru uváděny cínové doly. V téže době patrně vznikla i hornická osada. Je ale pravděpodobné, že cín z náplavů mohl být rýžován už ve 12. a 13. století. Rýžovnické kopečky (tzv. sejpy) v mělkém údolí Černého potoka západně od Božího Daru pocházejí z 16. století. Jedná o plošně největší cínové rýžoviště, výška sejpů dosahuje až 3 m. V roce 1531 jsou zmiňovány první doly na stříbro St. Lorenz, St. Jörgenstollen, Drei Feder, roku 1532 St. Albrecht. Od roku 1534 platil v Božím Daru horní řád. K rozkvětu dolování došlo za krále Ferdinanda I. Název města byl prý odvozen z výroku saského kurfiřta Jana Bedřicha), který, když mu byla k odpočinku nabídnuta sedačka z jednoho kusu stříbra, pronesl: „Dieses edle Metall, das ist euer Brot, das ist eine Gabe Gottes“ („Tento ušlechtilý kov, je váš chléb, to je dar Boží"). Pravděpodobnější je ale vznik názvu podle dolu St. Lorenz, který se po jistý čas jmenoval Gottes Gabe.

Středověký důl s vrátkem a tavení bismutu v 16. století (podle Erckera)

Boží Dar byl povýšen na svobodné horní město 6. června 1546. Jako svého znamení užívalo zpočátku město prostého štítu s hornickými nástroji. Na konci 17. století se užívalo štítu rozpoltěného, s kladivy v levém poli a zkříženým špičákem a vidlemi v pravém poli. Na pečetích z r. 1673 je nad štítem vyryt obraz Boha Otce v oblacích, který se znakem prvotně nesouvisel a byl jen ozdobou pečetního pole. Časem se však obraz Boha Otce stal tradičním strážcem štítu.

Znak města

Po třicetileté válce 1618 až 1648 se těžba orientovala na kobalt, arzen a cín, jejichž získávání nebylo tehdy prodělečné jako u jiných kovů. V půli 19. století dolování prakticky ustalo a obyvatelstvo se živilo dřevařstvím, krajkářstvím a domácími řemesly. Hornická činnost byla u Božího Daru naposledy obnovena po 2. světové válce – mimo cínu a wolframu se zájem soustředil hlavně na uran. V současné době je Boží Dar významným turistickým centrem zimních a letních sportů.

Krušnohorští lesní dělníci v roce 1921