Hornatá krušnohorská oblast mezi Božím Darem a Potůčky patřila v 15. a 16. století střídavě České koruně a Sasku. Do r. 1459 ji držel král Jiří z Poděbrad, poté však připadla saských kurfiřtům. Po vítězství katolíků nad protestanty ve šmalkaldské válce získal území v roce 1546 Ferdinand I. Habsburský a připojil ho opět k Českému království. Rýžovna (dříve německy Seifen, česky Sejfy) vznikla v místě hornické samoty založené počátkem 16. století na bohatých cínovcových rýžovištích.

Rýžování cínu ve středověku

Krupky cínové rudy byly získávány propíráním ze štěrkovitých náplavů, kam se dostaly z primárních ložisek vázaných na žulové intruze. Později se pozornost prospektorů soustředila na stříbronosné žíly, na kterých byly založeny doly Štěstí s Radostí (Glück mit Freude) a Boží požehnání (Segen Gottes). Kromě stříbra se dobýval kobalt a bismut. V letech 1946–1959 se v okolí vytěžilo i 1,4 t uranu. Až do 2. světové války stálo v Rýžovně 70 domů, škola a kostel a žilo zde přes čtyři sta obyvatel. Po poválečném odsunu obyvatel byla obec až na několik budov srovnána se zemí. Administrativně spadá Rýžovna pod město Boží Dar.

Rýžovna v roce 1927

Hlavní horninou okolí jsou břidličnaté fylity – původně sedimenty kambricko-ordovického moře, které byly přeměněny při horotvorných procesech. Při vrásnění intrudovaly do krystalinika žulové taveniny, které před 300 milióny let daly vznik rozsáhlému krušnohorskému plutonu. Po stamilióny let trvajícím odnosu nadložních hornin byl pluton někde obnažen až k zemskému povrchu, kde tvoří žulové masivy. Jedním z nich je i tzv. blatenský masivek mezi Hřebečnou, Horní Blatnou a Pilou. Mnohem mladší jsou čediče, které vznikly při sopečné činnosti ve třetihorách před 35–17 mil. lety a tvoří nápadné terénní elevace (Božídarský Špičák, Plešivec aj.). Čedičový je i hřeben mezi Rýžovnou a Hřebečnou. Dobře je odkryt v opuštěném kamenolomu, kde je ukázkově vyvinutá sloupcovitá odlučnost.

Kamenolom Hřebečná-Rýžovna