Hornatá krušnohorská oblast mezi Božím Darem a Potůčky patřila v 15. a 16. století střídavě České koruně a Sasku. Do r. 1459 ji držel král Jiří z Poděbrad, poté však připadla saských kurfiřtům. Po vítězství katolíků nad protestanty ve šmalkaldské válce získal území v roce 1546 Ferdinand I. Habsburský a připojil ho opět k Českému království.

Městská pečeť (16.-17. století)

Horní Blatná patřila tehdy k nejvýznamnějším cínovým ložiskům v Čechách. Cínové kroupy se v okolí rýžovaly nejspíše už od 14. století. Cínovec (kasiterit) se těžil i na písčitě zvětralých výchozech cínovcových žil. Kromě cínu se dobývalo i stříbro a železo. Rozkvět cínového revíru trval až do konce 16. století. Těžké rány zasadila dolování třicetiletá válka v letech 1618–1648, exodus luteránských horníků do Saska, morové epidemie i opakující se hladomory. V 17. století byla v revíru v provozu jen rýžoviště. Hlavním dolem na Blatenském vrchu byl Wolfgang, který byl v provozu už v roce 1532. V jeho místě jsou dnes tzv. Vlčí a Ledové jámy, které vznikly kombinací povrchového a hlubinného dobývání greisenových žil Wolfgang a Jiří. Důl podsedla dědičná štola Vavřinec, která byla ražena od roku 1749 jako obecní.

Ledová jáma

Dalšími významnými doly byly Konrád a Gabriel severně od města. Práce na nich skončily v letech 1790 a 1809. Historii dolování a dalším zajímavostem se věnuje naučná stezka na Blatenský vrch a k Vlčí a Ledové jámě.

Městský znak tvoří polcený štít. V pravé polovině červené je stříbrné břevno. Levá polovina je dělená. V horním červeném poli je doleva kráčející stříbrný lev s pozdviženou pravou přední tlapou. V dolním poli rovněž červeném jsou zkřížené nástroje k těžbě cínu – rýžovací hrable a kopáč v přirozené barvě.

Městský znak