Situace stanoviště

Přebuzský dědičný vodní příkop (Erbgraben) patří k nejstarším technickým památkám české části Krušných hor. Tento umělý kanál byl vyhlouben v 16. století za panství Šliků, tj. v době největšího rozmachu hornictví na české straně pohoří. Smyslem příkopu bylo zajistit dostatek vodní energie pro pohon těžních strojů, stoup (drtíren), mlýnů, plavišť a rýžovišť cínové rudy.

Přebuzský příkop u Ritterova dolu

Příkop začínal 4 km severně od Přebuze pod pramenným rašeliništěm říčky Rolavy. Do řečiště byl vestavěn dřevěný rozdělovač vody ve tvaru písmene Y. Jedna větev proudu odváděla vodu důmyslně rozměřeným náhonem pod nepatrným spádem po pravém údolním svahu Rolavy a dál po úpatí kopce Smrčina a kolem přebuzské myslivny do sítě rýžovišť a dolů. Odpadní vody byly sváděny do regulovaného koryta Rotavského potoka, protékajícího Přebuzí.

Přebuzský příkop u křížení silnice do Stříbrné (2000)

Dědičný příkop je celkem 5,5 km dlouhý, po započítání regulovaného úseku potoka měří ještě o kilometr více. Přebuzský vodní příkop je zaznamenán na mapách Čech již od roku 1712. Ještě dlouho po skončení jeho funkce v hornických provozech, až do roku 1945, obec Přebuz příkop udržovala a využívala jako vodní zdroj pro domácí hospodářství a dílny. Tím, že příkop převáděl vodu z povodí Rolavy do povodí Rotavy, zásadně ovlivňoval hydrologický režim krajiny. Po odsunu německých obyvatel přestal být vodní příkop udržován a vyschl. V lesích a na loukách je však stále ještě dobře čitelný.

Přebuzský příkop pod Smrčinou

Tento text pro vás připravil Petr Rojík.