Situace stanoviště na trase

Skalka schovaná ve smrčkách vlevo těsně u cesty na Hartelsberk odkrývá unikátní textury cínonosných žul. Celá trasa Hornické poznávací trasy Přebuz vede po žulách, které utuhly pod zemským povrchem v prvohorách (karbonu), tj. v období kdy na Plzeňsku a Kladensku vznikalo černé uhlí. Okolí Přebuze patří ke klasickým krušnohorským oblastem, kde byl zkoumán vývoj žulových magmat a souvislostí mezi žulami a cínovými ložisky. Přebuzské žuly jsou součástí karlovarského žulového plutonu, který prostupuje zemskou kůrou jako těleso jazykovitého tvaru (lakolit), mocné až 12 km. V rámci plutonu vytvářejí žuly dvě hlavní skupiny. Starší komplex (tzv. horské žuly) vznikl před asi 330 milióny lety. Mladší intruzívní komplex (tzv. krušnohorské či cínonosné žuly) je starý kolem 320 miliónů let. Mladší žuly obsahují zvýšené koncentrace některých prvků, např. lithia, fluóru a cínu.

Stratifikovaná žula na Hartelsberku

Hranice dvou typů žul na skalce na Hartelsberku

Poměrně vysoká koncentrace alkálií a fluid v žulovém magmatu v době před tuhnutím žuly přispěla k výstupu tavenin nezvykle vysoko pod tehdejší povrch terénu. To vyvolalo vznik unikátních, tzv. dvoj- a trojfázových struktur horniny, které známe odjinud hlavně z přívodních drah sopek. Žuly v okolí Přebuze obsahují vedle základní hmoty s vyrostlicemi křemene a živců ještě mnoho jemně zrnité hmoty, která místy dokonce převládá. Na skalce na severním svahu Čertovy hory (Hartelsberk) tvoří taková vícefázová žula ostře ohraničenou buňku kulovitého tvaru a metrových rozměrů ve zdánlivě hrubozrnné žule. Dalším unikátem Hartelsberku jsou tzv. vrstevnaté (stratifikované) žuly, v nichž se pravidelně střídají hrubě a středně zrnité partie žul. Toto střídání bylo vyvoláno periodickými stavy fázové nerovnováhy magmatu poté, když tlak páry otvíral trhliny v nadloží magmatického rezervoáru.

Vertikální žíla aplitu v žule

Tento text pro Vás připravil Petr Rojík.