Situace stanoviště na trase

Hlavní šachta (Jáma Přebuz) se nachází nad nejbohatším a nejproduktivnějším cínovým okrskem západních Krušných hor. Podle původní důlní dokumentace je hluboká 170 m. Byla v činnosti v letech 1940 až 1958. Nyní je zatopená a její ústí zajištěné silnou betonovou deskou. Z těžní věže se uchoval železobetonový skelet, který je evidován jako technická památka. Z tříposchoďové budovy vyčnívá šestiboká věž. Celý objekt se zešikmenou střechu měl dřevěné bednění, které v 60. letech postupně opadalo. Na vrcholku těžní věže byl asi do roku 1975 připevněn dřevěný symbol – velká zkřížená hornická kladívka s nápisem Zdař Bůh. V přízemí pod násypkami se nachází vysypaný kužel cínonosné rudniny – greisenu.

Hlavní jáma od západu, stav v roce 1999

Greisen je hornina složená hlavně z křemene a slídy, která vzniká v závěrečných fázích tuhnutí žulového magmatu. Je výsledkem působení těkavých látek na vlastní magmatickou horninu (zde žulu krušnohorského typu) i na horniny v okolí. Často přitom dochází k přínosu cínu, wolframu, molybdenu a dalších kovů. Tento druh přeměny se nazývá pneumatolýza.

Horníci v dole Otto, vpravo ředitel Stein (foto H. Klumpner 1933)

Ochranné pásmo Hlavní jámy je z bezpečnostních důvodů ohrazeno. Od Hlavní jámy vede směrem na východ betonová stěna, zbytek zastřešené chodby, kudy dělníci tlačily vozíky vytěžené rudy k úpravně rud. V podzemí, v hloubkovém patře 60 m, je šachta propojena chodbou se starší Ottovou jámou z roku 1930 (trasa stezky vede kolem ní). Těžní věž jámy Otto stála nad horním koncem úpravny, byla však odstřelena a jáma byla zasypána.

Šedé pruhy cínonosného greisenu v žule

Tento text pro vás připravil Petr Rojík.