Situace stanoviště na trase

Štola měla funkci odvodňovací, větrací a únikovou. Spojovala několik cínových dolů. Jejich nájemci tuto štolu vyrubali a po staletí udržovali společnými silami a náklady. Štola vznikla ve 40. letech 16. století pod původním jménem Bartolomějská štola (Bartholomäus­stollen). V 18. století byla prodloužena pod rudní okrsek Zechengebirge a přejmenována na Alžbětinu štolu (Elisabethstollen). Dílo bylo opuštěno mezi lety 1811 a 1815. Za druhé světové války byl proveden pokus o zpřístupnění štoly, který se nezdařil pro velký přítok vod a závaly.

Místo ústí Alžbětinské štoly

Dědičná štola vyúsťuje na pravém břehu Rotavského potoka v nadmořské výšce 852 m. Vede pod okrajem lesa směrem k severozápadu. Je vystrojena několika výdušnými šachticemi. Výše pak podsedá důl Otto v hloubce 34 m a starší doly v Zechengebirg v hloubce až 47 m. V současné době je ústí štoly opět zcela zabořené. Projevuje se sníženinou terénu a mohutným výronem důlní vody na východním okraji řady smrků. Voda je svedena drenážní rýhou v údolní nivě, která je botanickým rájem, do koryta Rotavského potoka.

Nejstarší známá pečeť Přebuzi (počátek 17. století)

Tento text pro vás připravil Petr Rojík.